31.01.2014
Již od malička jsem byl vášnivým čtenářem. Poté při studiích na průmyslové škole jsem byl zapsán ve třech knihovnách. Četl jsem všechno, dobrodružné knihy, detektivky, francouzské klasiky, scifi, brak /jako byly Rodokapsy/, zkrátka, vše co mi přišlo pod ruku. Na průmyslovce jsem byl v hodinách české literatury brán paní profesorkou za primuse, díky literatuře nedělám hrubé chyby ve psaní a když v TV nemluví správně česky, tak mě to zatahá za uši. Ke konci vojny jsem napsal jakési vyznání jedné gymnasistce, ale nebyly to verše. Pak dlouho nic, jen jsem četl dál a začal luštit křížovky během cesty tramvají do práce.
Život šel dál, přišla děcka, těm jsem četl pohádky a říkánky. Také jsme se učili básně do školy a probírali povinnou četbu. Pak dlouho, dlouho nic až před čtyřmi lety jsem byl pozván na oslavu narozenin kolegyně ze Sokola. Kromě dárku jsem přemýšlel nad blahopřáním. Nechtěl jsem napsat nějaké obyčejné stále omílané vinše. Rozhodl jsem se přání zveršovat, což bylo dost opovážlivé, protože do této doby jsem nikdy nic nezveršoval. Kolegyni se přání moc líbilo, ale dost mě zamrzelo, že ho nepřečetla. Četla jiná obyčejná, ale moje si schovala nevím proč, nebylo to nic, co by nešlo přečíst nahlas. Moc ale děkovala. To mě postrčilo k tomu, že jsem začal psát veršovaná blahopřání. Nejprve svým kamarádům a rodině, pak i známým z kursů NJ a tréninku paměti na objednávku. To je docela těžké o oslavenci musíte něco vědět. Dále jsem psal básně, když mě rozzlobila nějaká záporná postava z TV seriálů, nebo k událostem v politice, které mě naštvaly. Dalším motivem byly hodiny tréninku paměti, kde jsem bral jako výzvu udělat báseň na daná slova. Někdy zase přijde myšlenka a napíši něco o dojmech, a svých představách apod. Na chatě v Krtech jsem napsal básničku na obec a přečetl jí na schůzi. Nejlépe se mi píše, když mě někdo vyhecuje, že bych to neuměl napsat. Takhle vzniklo také pár básní. Stává se mi občas, že si myslím, že nebudu mít nové další nápady. S tím se nesmím ale vážně zabývat, vždycky se něco objeví, nebo se na něco nazlobím, nebo přijdou nová slova, která musím nějak spojit do veršů. Když se s odstupem dívám na svá první dílka, jsou taková nemotorná. Jak řekla jedna známá: Moc nápadů v jedné básni. Nejsem ve tvorbě veršů nijak školený a teprve čas mi dává cit pro rytmus básniček. Mohu říci, že teď se mi některé básně hodně podařily, což budete moci, jak pevně doufám, časem posoudit.
Psaní básniček je veliké vzpružení ducha, je to fantastický odpočinek, ale je závislé na nápadech a pohodě.
Již malí kluci mají rádi zbraně
Již malí kluci mají rádi zbraně,
Na přehlídkách,dívají se na ně.
Aby velkými cítili se taky,
Hrají si s luky, šípy a praky.
Válčí proti sobě s vervou,
Někdy se pak i servou.
Děvčátka zájmy mají jiné,
Jejich život klidněji plyne.
Hezký kočárek a panenku,
Když na mámu hrají si venku.
Také se moc rády parádí,
Se šminkami od mámy se vyřádí.
Křížky.
První křížek čtvrtá třída,
Tenkrát byla celkem bída.
Jídlo na lístky bylo,
Aby vládcům neubylo.
Druhý křížek končí vojna,
Nebyla to moje kojná.
Dva roky jsem promarnil,
Místo abych lépe žil.
Třetí křížek, už máme děcko,
Čekáme druhé, to bude všecko.
Čtvrtý , pátý, to to letí,
Teď už máme velké děti.
Šestý strašně rychle přišel
Čas na penzi pak nadešel.
Sedmý to je průšvih lidi,
Síla, zdraví pryč se klidí.
Nesmíš být jen pesimista,
Běh života věc je jistá.
Jiní již jsou dávno v cíli,
V žití jim už došly síly.
Já jsem jenom zvědavý,
Zda mě se osmý dostaví.
Moji milí spolužáci..
Moji milí spolužáci,
Zase máme těžkou práci.
Když myšlenka uletí,
Je tu souboj s pamětí.
Víme co je důležité,
Vzpomínky už nejsou hbité.
Víme co tam dole leží,
Vydolovat dá se stěží.
Když se nám to podaří,
Pak máme úsměv ve tváři.
Když tam nové přidáme,
Špatně to pak hledáme.
Zaplať Pánbů za to co je,
Něco se přec vydoluje.
Je tu s Vámi pohoda.
Příjemná to náhoda,
Rádi se tu vidíme,
Za chyby se stydíme.
Nesmíme svých chyb se bát,
Nechme mozek šrotovat.
Dokud má on otáčky,
Nebudem‘ za hlupáčky.
Amnestie.
Lidi do očí vás to bije,
Nač je tahle amnestie.
Aby všichni slušní lidé,
Báli se co horšího bude.
Lumpové mají svá práva,
Dává jim je státní správa.
Nedává je slušným lidem,
Vše s bohorovným klidem.
Václave buď na sebe hrdý,
Že nebyl jsi na šmejdy tvrdý.
Může se ti to jednou hodit,
Až budeš mezi dráty chodit.
Velký to svátek pro lidi,
Až tě tam v teplácích uvidí.
