Netolerantní kazatelé morálky

Když se v Praze 8 rozhořela kauza neveřejného muslimského pohřebiště a já jsem spustila svým nesouhlasným vyjádřením lavinu komentářů a vyjádření, téměř okamžitě jsem dostávala velkou podporu i ze strany mnoha seniorů. Není pochyb o tom, jak bolestné je téma islamizace Evropy a České republiky pro naše nejstarší občany.

Ihned po mém veřejném prohlášení, že odmítám muslimské pohřebiště v Praze 8, sesypala se na moji hlavu kritika za netoleranci, mnozí mě dokonce označili za xenofoba. Moje slova byla mnohokrát překroucena bohužel i samotnými novináři. Proto jsem tehdy mimo jiné zveřejnila na sociálních sítích i svou odpověď médiím, když se mě žurnalisté ptali, zda si za svými slovy stále stojím: 

„Ano, za obsahem článku, který jsem publikovala na serveru www.vasepraha8.cz si i nadále stojím. Domnívám se, že islámská kultura není kompatibilní s návyky a kulturou západní civilizace.“

K tomuto názoru mě přivádějí mnohé příklady ze západní Evropy, například z Velké Británie či Francie, kde pnutí mezi naší kulturou a islámem v mnoha případech eskaluje v těžko řešitelné problémy.

Přestože jsem v reakci na článek očekávala živou diskusi a útoky na můj názor, byla jsem zaskočena jejich vulgárností a agresivitou. Ti, kteří se nejvíce zaštiťují tolerancí, nejsou schopni tolerovat, že někdo nesdílí jejich názor. Místo toho okamžitě označí oponenta nálepkou xenofoba a rasisty.

V článku nenajdete tvrzení, že založení neveřejného muslimského hřbitova v Praze 8 je předpokladem pro vznik extrémistické buňky. Pokud však někdo přichází ke mně domů, do města, kde žiji, očekávám, že bude respektovat místní zvyky a pravidla a nehodlá prosazovat ty své.“

Jsem ráda, že v Praze 8 v dohledné době zmíněné muslimské pohřebiště nevznikne. Stále platí negativní stanovisko radnice Prahy 8. Za sebe mohu slíbit, že stejné stanovisko budu hájit i nadále, ať už se jedná o pohřebiště, modlitebnu nebo mešitu. Důvodem je mimo jiné absolutní nezájem o komunikaci muslimů s místní samosprávou. Vždyť o plánu na zřízení neveřejného pohřebiště jsme se dověděli od pražského magistrátu v podstatě až jako poslední.

Dalším příkladem je i fungování utajené modlitebny v ulici Na Košince v Libni. Celé měsíce jsme pátrali po tom, proč se v lokalitě tolik zvýšil počet zahalených žen. Až z médií jsme se dověděli o pravém využití objektu. Stinnou stránkou je i jejich nesolidní jednání. Za pozemky pod „modlitebnou“ její vlastník nezaplatil osmé městské části dlužnou částku v řádech statisíců korun. Radnice proto od smlouvy odstoupila.

Muslimská obec se pak nemůže divit, že nejen u některých politiků, ale i občanů roste nedůvěra. Za požadovaná práva a nároky očekáváme férové jednání. K němu tajnůstkaření a neplacení dluhů určitě nepatří. Skutečnost, že se o svých záměrech nechtějí příliš bavit a ještě k tomu nedodržují místní pravidla, mi zkrátka vadí.

Celá řada příkladů ze zahraničí, ale bohužel už i z některých obcí a měst České republiky, nám velí, abychom se o tomto tématu nebáli otevřeně mluvit a přestali se vozit na vlně naivní korektnosti.

V Praze 8 dne 8.09.2014, Vladimíra Ludková