Bydlíme s rostlinami - Pokojové rostliny v paneláku

Poznámky k pěstování rostlin v bytech v panelových a jiných činžovních domech

Pro pěstování pokojových rostlin je potřeba zajistit stejné faktory růstu a vývoje jako pro ostatní rostliny schopné samostatné existence (autotrofní rostliny), tj. světlo, teplo, vodu, vzduch a živiny. Při výběru vhodných rostlin pro konkrétní interiér bereme v úvahu hlavně jejich nároky na světlo a teplo. Vzduch vyhovující pro bydlení lidí vyhovuje i rostlinám. Zásobování vodou a živinami je plně „v našich rukách“. Vždy je nutné jednotlivé podmínky sladit.

Např. při nedostatku světla  v zimě omezit zálivku a přihnojování nebo nehnojit vůbec.

Pro úspěšné pěstování všech pokojových rostlin je důležitý výběr vhodných druhů rostlin pro určité stanoviště a způsobů pěstování. Zvolíme tradiční pěstováni rostlin v nádobách ve vhodném substrátu, hydroponické pěstování, případně použijeme některý způsob méně běžný.Vždy bychom měli vycházet ze znalosti nároků rostlin na uvedené faktory, které jsou dány hlavně podmínkami jejich přirozených stanovišť, tj. podmínkami „Země odkud přicházejí“. Zásadní požadavky rostlin jsou dány dědičně  (geneticky). U jednotlivých druhů a odrůd však existuje větší či menší šíře variability, která umožňuje přizpůsobení se rostlin daným podmínkám.

Např. kaktusům přizpůsobeným životu na poušti vyhovuje i v současnosti v našem panelovém bytě lehký písčitý substrát a světlé stanoviště. Postačí jim málo vody, protože mají zásobu vody ve svých orgánech, hlavně ve stoncích a listech a nadměrnou zálivkou bychom je mohli zničit.

Uvedený text a doporučení jsou pokusem ukázat k čemu bychom měli přihlédnout při výběru rostlin pro své byty, aby splnily naše očekávání. Sortiment nabízených  rostlin se díky šlechtění velice proměňuje, rozšiřuje. Záleží také na tom zda chceme jen doplnit interiér zelení nebo vytvářet pomocí rostlin jeho originální doplňky. Proto  vždy platná doporučení nelze uvést. V tom je i kouzlo práce s živými organizmy, ke kterým pokojové rostliny patří.

Pěstování rostlin na balkonech a na terasách má svá specifika. Proto uvedené poznámky pro ně platí  jen částečně.

 

Úvahy nad výběrem rostlin pro náš byt, jejich umístěním a způsobem pěstování

 

Rostliny by pro nás měly být zdrojem potěšení, vyhovovat našim představám o zkrášlení interiéru bytu a zlepšovat mikroklima obytných místností.

Měli bychom proto vzít v úvahu např.:

-          kolik času můžeme a chceme ošetřování rostlin věnovat;

-          jak zajistíme nezbytné ošetření rostlin při delším pobytu mimo byt;

-          velikost prostoru, který máme k disposici a styl ve kterém je byt zařízen;

Uvážíme např., jestli nám nebudou rostliny překážet při otevírání oken, úklidu, manipulaci s různými předměty, případně zda jsme ochotni určité problémy „tolerovat“.

-          plánované umístění rostlin;

Bereme v úvahu, zda umístíme rostliny např. v ložnici, kde zpravidla v zimě udržujeme nižší teplotu    nebo v obývacím pokoji s vyšší teplotou;

Jiné rostliny jsou. vhodné pro pěstování na parapetu okna  a jiné na trvale zastíněném místě v rohu místnosti. Na vnitřním okenním  parapetu, pokud jsme si ho nechali namontovat, se obvykle pěstují drobnější sukulentní rostliny, v zastíněném místě v rohu místnosti  rostliny stínomilné.

-   exposici bytu nebo jednotlivých místností ke světovým stranám a mnoho dalších

     okolností ovlivňujících intenzitu světla na určitých stanovištích, kolísání teploty aj.,     

Např.v přízemních a  dalších bytech stíněných po většinu dne  protějšími domy nebo hlubší lodžií a v místnostech orientovaných k severu, je nutné rostliny náročnější na světlo umisťovat poblíž oken. Rozdílné světelné podmínky mají i rostliny umístěné v různé výšce nad podlahou. Naopak  v místnostech silně světelně exponovaných můžeme podle potřeby oslunění zmírnit pomocí žaluzií.

-          možnost letnění rostlin na balkoně či terase pokud je to pro ně vhodné, případně  

     zimování rostlin, které při nedostatku světla lépe prospívají v chladném prostoru;

Vhodné je např. letnění u některých citrusovitých  rostlin. V panelových domech nemáme okna s meziokenními prostorami a většinou nelze z bezpečnostních či jiných důvodů umisťovat rostliny na chodbě. Existuje více doporučení jak situaci řešit např. u sukulentů, pro které je vhodná  nižší teplota v zimě, u bramboříků aj.

-          kdo s námi bydlí, kdo k nám chodí často na návštěvu

Např. některé rostliny jsou nebezpečné pro malé děti a pro lidi s různým postižením (potíže s viděním, s orientací v prostoru aj.) Jedovaté jsou např. pryšce- rizikové je „hadí mléko“, které z nich po poranění vytéká. Šťáva z některých rostlin, např. z difenbachie, vyvolává kožní problémy u většiny lidí. Pyl a případně silná vůně kvetoucích rostlin  může vyvolat u citlivých lidí alergické problémy. Nejsou také vždy vhodné rostliny s trny aj. Výběr rostlin  a jejich umístění ovlivňují i domácí zvířata  volně se pohybující v bytě.

 

Příklady funkcí rostlin pěstovaných v interiéru

 

Pokojové i další rostliny mohou  v bytech v činžovních i rodinných domech  plnit řadu funkcí.

Hlavní je pro většinu z nás úprava a zkrášlení  obytného prostoru.

Významná je i úprava mikroklimatu, především zvýšení relativní vlhkosti vzduchu v obytných místnostech. V bytech vytápěných  ústředním topením se v zimě pohybuje relativní vlhkost vzduchu kolem 40%. Odpařováním vody ze substrátů, ve kterých rostliny pěstujeme a z rostlin, se zvyšuje vlhkost ovzduší. Zlepšují se tak podmínky pro naše dýchání.

Je k tomu však třeba přihlédnout při zálivce, případně rosení rostlin náročnějších na vláhu.

Pokojové rostliny mohou také plnit funkci „čističky vzduchu“. Zachycují např. některé plyny uvolňované z nábytku, textilií, použitých čistících prostředků aj. nevhodné pro člověka.

Pro některé dospělé osoby, zvláště seniory, je péče o pokojové rostliny i prostředkem kondiční ergoterapie  (terapie činností, vyplňující prázdný čas, odvádějící od chmurných myšlenek) a sociálního kontaktu s jinými lidmi s podobnými zájmy. Existuje řada svazů, zájmových sdružení a klubů, ve kterých se setkávají lidé různého stáří, vzdělání a sociálního postavení, které spojuje společný zájem např. o určitou skupinu pokojových rostlin (Bonsai klub, citrusáři, pěstitelé masožravých rostlin aj.)

S rostlinami můžeme také různě experimentovat, zkoušet co a jak je pro podmínky, které máme k disposici, vhodné, případně ještě použitelné. Při experimentování však musíme být připraveni na možný neúspěch. Jde vlastně o hru, svoje pokusy můžeme fotografovat, vyvozovat z nich závěry, které obohacují naše znalosti.

Při zakořeňování stonkových řízků několika druhů pokojových rostlin ve vodě, jsem zakořeněnné stonkové řízky  drobnolistého fikusu (Ficus benjamini) a dalších rostlin  ponechala „na zkoušku“  v keramických nebo skleněných  nádobách s vodou poblíž okna. Podle potřeby  jsem vodu vyměňovala,  doplňovala, přidávala velmi malé množství živin a rostliny se kupodivu udržely více roků „při životě“. Tento způsob pěstování rostlin  však nelze obecně doporučit, jedná se o určitou formu hydroponie a pozitivní výsledek může být dán souhrou více okolností.

Pěstování pokojových rostlin je možné spojit i s aranžováním rostlin a s výtvarnými činnostmi, pokud máme o tyto oblasti zájem. Zajímavé je např. vytváření pohádkových krajinek ze sukulentů s použitím keramických objektů pro tento účel vyráběných (např.hrad, skála). Vyzkoušela jsme také  kombinaci obrazů s vhodnými rostlinami v jejich blízkosti.

V Praze byly opakovaně výstavy Mgr. Jaroslava Honce s tématikou pohádkových krajinek ze sukulentů, např. ve skleníku  Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK. Informace o

tomto  způsobu pěstování je možné najít na adrese  http://wwwsukulent.cz

Při výběru, umístění  a uspořádání rostlin ve skupinách můžeme také přihlédnout k tomu kde obvykle sedíme, relaxujeme a vytvořit si  z pěstovaných rostlin „živé obrazy“. Budeme je mít  po usednutí (nebo ulehnutí) ve svém zorném poli.

Obraz z živých pokojových rostlin můžeme doplnit řezanými rostlinami ve váze nebo i nevadnoucími květy z textilních materiálů, z papíru a různých přírodních materiálů. Kombinace živých a umělých květin se dříve považovala za projev nevkusu, v současnosti se toto řešení neposuzuje negativně.

Po zvážení všech důležitých okolností a dosavadních zkušeností se rozhodneme  které způsoby pěstování použijeme, zda budeme pokračovat s dosavadním sortimentem rostlin a způsobem pěstování nebo je změníme, upravíme.

 

Příklady pokojových rostlin vhodných pro různé podmínky a způsoby pěstování v interiéru bytů v domech na sídlištích

 

Uvedeno je jen několik druhů; pro svoje byty si podle zkušeností vytvoříme vlastní přehled, který doplňujeme, obměňujeme.

Rostliny do stinných teplých prostor

Tenura (Sansevieria trifasciata ), filodendron (Philodendron erubescens); do značných rozměrů dorůstají dracény ( Dracena fragrans, D. deremensis).

Rostliny do stinných chladných prostor

Kapradiny, kořenokvětka ( Aspidistra elatior).

Rostliny na přímé sluneční světlo:

Kaktusy a většina sukulentů ( druhy z rodu Agave, Aloe, Crassula, Echeveria adal.).

Rostliny do světlých teplých prostor:

Šeflera ( Schefflera arboricola) a mnoho dalších rostlin.

Popínavé a převislé rostliny

Břečťan ( Hedera helix), voskovka (Hoya carnosa), potos (Scindapsus aureus). Pro popínavé rostliny je možné využít drátěné, vhodně tvarované podpěry, např. kulovitého tvaru, válce vytvořené z pletiva, fixované plastovou tyčí a naplněné nebo obalené mechem aj.

Rostliny pro hydroponické pěstování a pro pěstování v samozavlažovacích nádobách

Pro oba způsoby pěstování se dá využít většina rostlin, musíme však vzít v úvahu jejich nároky na  zásobování vodou, utváření kořenového systému aj.

Rostliny vhodné pro pěstovaní ve skupinách

Pro pěstování ve skupinách vybíráme obvykle rostliny s podobnými nároky na světlo, teplo. Pokud jsou vysázeny jednotlivé rostliny samostatně v nádobách, můžeme zálivku a zásobování živinami upravit podle jejich nároků, rostliny případně podle potřeb přemísťovat.

Rostliny s poupaty, rozkvétající a kvetoucí, pěstované samostatně nebo ve skupinách,  není vhodné přemisťovat; poupata či květy zpravidla opadají.

 

Způsoby pěstování pokojových rostlin- tradiční i méně běžné

 

Tradičnímu pěstování pokojových rostlin je věnována jen malá část textu, kapitola je zaměřena hlavně na méně běžné způsoby pěstování.

Pěstování rostlin v pevných substrátech v nádobách- jednotlivě nebo ve skupinách

Jedná se o tradiční způsob pěstování v květináčích, miskách a truhlících z různých materiálů odolných vodě, ze kterých se do pěstebního substrátu neuvolňují látky škodlivé pro rostliny. Dlouhodobě používané  jsou nádoby keramické, desítky let se používají plastové nádoby, pro některé rostliny, např. orchideje, se používají i nádoby skleněné. Pro usnadnění péče o zásobování vodou jsou použitelné samozavlažovací nádoby. Velikost a tvar nádoby volíme podle velikosti a typu kořenového systému, substrát hlavně podle „požadavků“ rostliny.

Doporučené nádoby a substráty (zeminy) pro jednotlivé rostliny a skupiny rostlin s podobnými požadavky na podmínky růstu, jsou uvedeny ve všech informačních zdrojích- tištěných i elektronických.

Při zařazování rostlin v nádobách do skupin, vybíráme nádoby tak, aby nejen vyhovovaly rostlinám, ale aby také ve skupině působily esteticky  svou barvou, tvarem. Tento požadavek se často řeší vkládáním květináčů do vhodných obalů.

Pokud vysazujeme více druhů rostlin do jedné větší nádoby, kombinujeme buď rostliny s podobnými nároky nebo rostliny vysadíme do nádob jednotlivě a umístíme je podle výšky a šířky rostlin.  Pro sjednocení zasypeme nádoby např. granulemi keramzitu. Vždy je nutné vzít v úvahu rychlost růstu a průběžnou péči tomu přizpůsobit. Uvádí se, a zkušenosti to potvrzují, že pěstování rostlin  ve skupinách, při zajištění dostatečného prostoru, je pro řadu rostlin výhodné. Jedná se hlavně o rostliny rostoucí i v přírodě  v různých společenstvích. Upravuje se mikroklima, především vlhkost vzduchu v jejich blízkosti.

Při vytváření skupin bereme v úvahu  výšku rostlin a potřebu prostoru pro dobrý růst Při umístění skupin také uvážíme odkud se budeme na ně převážně dívat, zda pozadí tvoří stěna, nábytek nebo jsou pohledově přístupné z více stran. Dodržujeme podobné zásady jako při aranžování řezaných rostlin.

 

Méně běžné způsoby pěstování

Velmi zajímavé je pěstování rostlin přizpůsobených stavbou svých orgánů specifickým podmínkám  stanovišť, na kterých proběhl jejich fylogenetický (kmenový) vývoj. Jedná se především o sukulenty, o vodní a bažinné rostliny, o popínavé a převislé rostliny, epifyty a masožravé rostliny.

Pěstování sukulentů nebo popínavých a převislých rostlin je v bytových podmínkách běžné Pěstování  epifytů a  masožravých rostlin však je i v současnosti záležitostí poměrně úzké skupiny pěstitelů.

K méně běžným způsobům pěstování, použitelným v podmínkách našich bytů, patří dále např. pěstování rostlin v komponovaných skupináchkombinování rostlin s kameny  nebo dokonce pěstování  rostlin na kamenech, pěstování tzv. živých kamenů, vytváření scenerií z rostlin a různých přírodnin, pěstování  bonsají, epifytických rostlin, pěstování rostlin ve skleněných nádobách. Poměrně známé a často využívané  je hydroponické pěstování rostlin. Ve sklenících, v některých provozovnách, případně i v bytech se využívá také aeroponický způsob pěstování. Kořeny rostlin jsou protaženy otvory v nádobách, např.  truhlících a fixovány.  Do prostoru s kořeny se rozprašuje ve vzduchu rozptýlená voda a živné roztoky. Předpokládá se využití této metody pěstování rostlin i při vesmírných letech.

Zajímavým, v interiéru zatím méně využívaným způsobem pěstování, je pěstování květin a bylinek ve vertikálních minizahradách (http://www.mini-garden.com)

Pro uvedené způsoby pěstování nejsou však všechny rostliny stejně vhodné.

Poměrně široce použitelné je vytváření skupin rostlin s podobnými nároky a hydroponické pěstování  rostlin. Pro pěstování na kamenech a v kombinaci s kameny jsou vhodné především sukulenty (tento způsob pěstování, označovaný saikea se do Evropy dostal z Číny, Japonska, podobně jako pěstování bonsají).

Pro pěstování ve skleněných nádobách se hodí pomalu rostoucí druhy rostlin.

 

Pěstování bonsají

Bonsaj znamená strom v misce. Pěstování dřevin- stromků nebo keříků v omezeném prostoru pochází z Číny, odkud se přes Japonsko dostalo do Evropy. V Japonsku jsou speciální školy pro přípravu pěstitelů bonsají. U nás i v dalších státech jsou kluby a spolky sdružující zájemce o tento způsob pěstování (Bonsai- klub aj.). Je to poměrně náročný způsob pěstování zahrnující kromě běžné péče především tvarování rostlin vyvazováním, řezem, zaštipováním. Pro úspěšné pěstování bonsají jsou potřebné znalosti z botaniky, abychom odhadli kde co upravit, odříznout, tvarovat. Důležitá je i schopnost pěstitele si zapamatovat (nebo vést podrobnou dokumentaci) jaké byly důsledky určitého provedeného zásahu. Bonsaje se upravují tak, aby se podobaly dřevinám v přírodě, např. stromu rostoucímu šikmo na skále, stromu rostoucímu rovně vzhůru, vlajkovému stromu. Jednotlivé styly pěstování mají  svá jména v japonštině. Pravé bonsaje jsou výsledkem mnohaleté péče, v interiéru lze pěstovat celoročně jen některé z nich. Pro vytvoření bytových bonsají ( Indoor bonsaje) můžeme použít i různé zajímavě a nepravidelně rostlé mladé pokojové dřeviny, které dalším cíleným pěstováním tvarujeme.

Např.opakovaným přesazením drobnolistého fikusu (Ficus benjamini) do mělké misky, odhalením části kořenů a tvarováním koruny jsme získali stromek podobný stromům u vodních toků. Pro takto vzniklé bonsaje můžeme dodatečně najít jméno podle toho čemu se podobají.

V  domácnostech pěstujeme častěji tzv. nepravé bonsaje, které lze vytvořit relativně snadno z vhodných sukulentů, především z různých druhů tlustic (Crassula portulacea, C. arborescens aj.)  Pokud začneme s pěstováním sukulentní bonsaje vysazením řízku, je doba potřebná pro vypěstování pěkného exempláře několik roků. Stromkovité rostliny bývají často doplněny drobnými sukulenty vytvářejícími barevně zajímavý podrost.

 

Pěstování epifytických rostlin

Epifyt je životní forma rostliny, která se přizpůsobila životu na větvích a kmenech dřevin. Ve volné přírodě žijí hlavně v místech, kde se hromadí organické zbytky a vzniká humus, tedy v úžlabí větví. Některé epifytické rostliny mají kořeny usnadňující přichycení na opěru. Vzdušné kořeny  přijímají část  vody  z ovzduší.

Nikdy však neprorůstají do cévních svazků dřevin, na kterých rostou, nejsou to paraziti.  Ve sklenících se epifytické rostliny často pěstují na epifytních kmenech, v interiérech bytů v epifytních vitrínách. Růžicovité epifyty bez kořenů (např. Tillandsia ionantha ) je možné lepit na různé podložky i na kameny, převisle rostoucí rostliny (např. Tillandsia usneoides ) zavěšovat volně do prostoru. Vždy je však nutné zajistit přívod vody, nejčastěji rosením vodou bez minerálních látek. Epifytní typy rostlin se vyvinuly u bromeliovitých rostlin, kapraďorostů, epifytní jsou četné orchideje a dokonce některé kaktusy. Povrch většiny epifytů je pokryt odstávajícími hygroskopickými šupinami (mohou přijímat vodu z ovzduší), takže se jeví jako šedivé. Po orosení se zpravidla šupiny přitisknou k povrchu rostliny a rostlina „zezelená“- prosvítá zelená barva chlorofylu. 

Z více než dvacetiletých zkušeností s pěstováním epifytů v bytě v panelovém domě  mohu vyvodit některá doporučení:

-          pokud si koupíme epifytickou rostlinu v zimě, musíme při transportu zabránit jejímu prochladnutí, jedná se o většinou o tropické rostliny;

-          po přenesení do bytu se pokusíme vytvořit rostlině srovnatelné podmínky jaké měla dříve, aby neutrpěla šok; platí to především pro rostliny zakoupené ve sklenících nebo na výstavách, kam byly ze skleníků přeneseny (platí to i pro další rostliny);

-          péči  přizpůsobíme podmínkám, které máme k disposici. Pokud můžeme vytvořit pokojový skleníček nebo vitrínu, je péče usnadněna. Pro drobné epifyty se osvědčilo využití skleněné kulovité nádoby, kterou lze bez problému postavit na nábytek. Při delší nepřítomnosti v bytě můžeme po orosení rostlin otvor nádoby překrýt skleněnou miskou a zabránit tak úniku vodní páry. Pokud umístíme rostlinu volně v interiéru, je nutné zajistit vlhkost mikroklimatu v jejím okolí; k rosení používáme důsledně destilovanou vodu, aby minerální látky nepřekryly průduchy. Při delší nepřítomnosti můžeme zavěšenou rostlinu umístit do igelitového pytle, orosit, uzavřít a zavěsit na vybrané místo.

-          epifyty můžeme umisťovat na vhodnou větev nebo na kus dřeva. Osvědčily se „hlavy“z vinné révy nebo dřevo z černého bezu; použít můžeme i kus silné kůry. Další možností je upevnění rostlin na kameny. Zajímavou variantou je vytváření „živých obrazů“ tvořených kombinací různých dřev, případně kamenů a epifytů;

-          umístění pokojových epifytů by mělo odpovídat podmínkám v jejich přirozeném prostředí, tj. ne ve stínu, ale ani na prudkém slunci, protože většina z nich roste na stromech a větvích v tropickém a subtropickém pralese.

 

Pěstování pokojových rostlin ve skleněných nádobách

Rostliny lze pěstovat v různých nádobách, buď přímo k tomu vyrobených, nebo dodatečně adaptovaných, např. v kulovitých vázách a různých dózách, ve velkých pohárech, akváriích, pokojových skleníčcích a v různých vitrínách, ale i v lahvích od okurek nebo v demižonech.

Pěstovat v nich můžeme buď rostliny vodní a bažinné  nebo suchozemské rostliny s různými nároky na vnější faktory růstu a vývoje. Pěstební nádoby jsou buď uzavřené nebo otevřené.

Pěstování suchozemských rostlin v uzavřených  skleněných nádobách

Jedním z méně běžných způsobů pěstování vybraných pokojových rostlin přijímajících vodu hlavně  kořeny, který jsme před více léty  vyzkoušeli, je pěstování rostlin v uzavřených skleněných nádobách. Výběr vhodných rostlin je však poměrně malý a výsledky různé. Přesto použitý postup  bude dále uveden pro případné zájemce o tuto problematiku. Pro pěstování rostlin v uzavřených nádobách jsou vhodné zakrslé a pomalu rostoucí pokojové rostliny, kterým vyhovuje vyšší vzdušná vlhkost. Pokud kombinujeme více druhů rostlin, měly by mít podobné nároky na podmínky růstu. Pro začínající pěstitele  jsou vhodné nádoby s větším otvorem, kterým můžeme  s rostlinami, v případě potřeby, snadno manipulovat. Otvor uzavřeme skleněným uzávěrem. Pěstování rostlin v uzavřených nádobách je možné proto, že se v nich vytvoří uzavřený systém- vlastně jakési napodobení života na Zemi. Oxid uhličitý uvolňovaný při dýchání spotřebují rostliny obsahující chlorofyl při fotosyntetické asimilaci, při které se uvolňuje kyslík k dýchání nutný. Zpočátku je potřeba dodávat rostlinám opatrně vodu rosením a sledovat její koloběh mezi substrátem, ve kterém jsou rostliny vysazeny, rostlinami a vzduchem. Terreristicky (v půdě, v zemi) rostoucí rostliny přijímají vodu kořeny ze substrátu, při transpiraci ji uvolňují do ovzduší ve formě vodní páry. Vysrážená vodní pára stéká po stěnách nádob zpět do substrátu. Část přebytečné vody některé rostliny vytlačují gutací- to signalizuje nadměrnou vlhkost substrátu. Větráním nebo zálivkou (rosením) je možné upravit množství vody v celém systému. Pokud je prostředí  pro rostliny nadměrně vlhké, mohou kořeny i další části rostlin zahnívat, množí se různé mikroorganizmy. Při nedostatku vody rostliny vadnou. Všechny použité materiály- substrát, drenážní materiál na dno nádoby (oblázky, keramzit aj.) je nutné před použitím sterilizovat teplem. Zahnívající části rostlin musíme neprodleně odstraňovat, případně celý obsah nádoby vyjmout, rozložit, upravit, co je možné sterilizovat a nádobu znovu osázet.

Pěstování suchozemských rostlin v otevřených nádobách a na vegetačních kamenech

V otevřených nádobách můžeme ve vhodném substrátu nebo na vegetačních kamenech pěstovat řadu pomalu rostoucích  rostlin. Dobré zkušenosti jsme získali se sukulenty i s růžicovitě rostoucími epifyty pěstovanými v kulovitých skleněných nádobách. Při pěstování epifytů v kombinaci s rostlinami na kamenech, můžeme na dno nádob umístit nádobku s vodou, do které zasahuje knot přivádějící vodu k rostlinám pěstovaným na kamenech. Pokud pěstujeme  pokojové rostliny v substrátu, použijeme substrát vyhovující pěstovaným rostlinám, např. s větším podílem písku pro sukulenty. Umístění nádob volíme v závislosti na pěstovaných rostlinách nebo naopak pro stanoviště, na které chceme nádobu umístit, vybereme vhodné rostliny. Na zastíněná stanoviště to jsou  např. drobné kapradiny. Nádoby s rostlinami, kterým vadí vyschnutí, můžeme - např. při vícedenní nepřítomnosti,  zakrýt skleněnou miskou. Pro rosení rostlin je nejvhodnější destilovaná voda stejně jako u epifytů. Zabráníme usazování minerálních látek, přítomných v různém množství ve vodě z kohoutku, na rostlinách, kamenech i na stěnách nádoby.

Pěstování rostlin na vegetačních kamenech je vhodné především pro pěstování venkovních bonsají a sukulentů, je ho však jako zajímavost možné použít i pro pěstování pokojových sukulentů a bromeliovitých rostlin. Vegetační kameny jsou zpravidla ploché zajímavě tvarované kameny z měkčí horniny, např. z pískovce. Vyvrtají se do nich svislé otvory, kterými se protáhnou knoty používané k samozavlažování. Knoty  zavedeme např.do keramických nádob s vodou nebo živným roztokem, na kterých jsou kameny umístěny. Otvory prorůstají i kořeny, takže se jedná o určitou variantu hydroponie. Vyzkoušeli jsme s dobrými výsledky např. pěstování aeonií (Aeonium hawortii) na porézním kameni přivezeném od moře, ke kterému byla přiváděna voda z nádobky ukryté mezi dalšími kameny. Méně běžné způsoby pěstování jsou dobrou příležitostí k experimentování a hledání informací.

Pěstování „živých kamenů

Zajímavé, méně běžné, je pěstování tzv. živých kamenů, označovaných také „kvetoucí kameny“. Jedná se o sukulentní rostliny, které svým vzhledem připomínají drobné kameny. Většina z nich patří do dvou botanických rodů- Lithops a Conophytum. Název Lithops je vytvořen z řeckých slov lithos- kámen a apsis;  znamená „podobný kameni“. Nároky na světlo a vodu jsou podobné jako u většiny sukulentů, tj.  světlé stanoviště, omezená zálivka- zvláště v zimním období. Vyhovuje teplota v rozmezí 15-25° C, substrát podobný jako pro kaktusy, tj. s vyšším podílem hrubého písku, hnojení jen vyjímečně, přesazování pouze v případě, že je pěstební nádoba zcela rostlinami zaplněna. Množí se převážně semeny  (http://celysvet.cz/zive kameny.php a další údaje dostupné  na internetu).

 

Pěstování pokojových rostlin v paludariích a akváriích

Před několika desítkami let se objevily práce doporučující pěstování rostlin v paludariích (paludarium lze přeložit jako pokojová bažina). Považovali jsme to za nadějný způsob pěstování masožravých a některých bahenních rostlin. Ukázalo se však, že je to způsob pěstování spojený s mnoha problémy. Pěstování vodních rostlin v interiéru bytů zůstalo spojeno hlavně s akvaristikou.

 

Informační zdroje

Snadným zdrojem informací je internet. Při hlubším zájmu o problematiku výběru a pěstování rostlin v interiéru využijeme knižní publikace, spolehlivé časopisy, možnost konzultací s odborníky na výstavách a při přednáškách. Zdrojem informací mohou být i pořady v rozhlasu a televizi.

Pro článek byly použity informace z mnoha zdrojů získaných v průběhu víceletého pěstování pokojových rostlin i vlastní zkušenosti.

V Praze 8 dne 2.04.2014, J. Vodáková