Váš rádce

Vyzkoušené moučníky z třetinového těsta

26.06.2014 Rozprava při Klubovém posezení  v CAP Mazurská v květnu 2014 byla  zaměřena  také na možnosti jak si i při šetření sil uchovat pověst dobré kuchařky/ kuchaře.  Povídání doplnila ochutnávka většiny uvedených moučníků. Z rozpravy vyplynul závěr, že pečení a vaření může patřit k aktivizujícím činnostem, s výsledky oceňovanými členy rodiny i  přáteli. Neměly by však nás, seniory, vyčerpávat, ale spíše potěšit  a podněcovat k přemýšlení  jak se při nich vyhnout problémům, nebo pokud  se problémy objeví, jak je řešit. Pro zpracování příspěvku pro webové stránky bylo vybráno téma uvedené v nadpisu. Máme však dobré  zkušenosti i s variantami dalších druhů těst, např. lineckého a cizrnového. Oba druhy těsta můžeme např. obarvit kakaem, ochutit mletými ořechy, strouhaným kokosem, připravit z nich pečivo různě tvarované, po upečení spojované marmeládou, krémy, různě polévané a zdobené. Třetinové těsto je vhodné pro přípravu uvedených sladkých a slaných moučníků, další tvořivosti se však meze nekladou. Je z něj možné vytvořit např. malé koláčky, podobné koláčkům svatebním, do obdélníku těsta zavinout párek aj. Vždy je však třeba na malém vzorku vyzkoušet vhodnost těsta pro vybraný postup práce a vhodnost vybrané kombinace chuti těsta a doplňujících náplní, potravin, koření aj.   Příprava těsta a pečení pečiva Stejné množství (např. 250g) hladké mouky, tuku a tvarohu zpracujeme na dobře tvarovatelné těsto. Podle potřeby, je-li těsto řídké,  přidáme mouku; stává se to, pokud je použitý tvaroh příliš měkký. Těsto necháme v chladu „odpočinout“, aby lepek v mouce zbobtnal a těsto bylo tvárné a nelepilo se. Postačí 20-30 minut. Zabalené  těsto však můžeme ponechat v ledničce i do druhého dne. Pokud těsto nespotřebujeme,  můžeme ho i zmrazit. Připravené těsto rozválíme  na pomoučeném vále nebo jiné rovné ploše.Vhodná výška plátu těsta závisí na  zvoleném druhu moučníku. Plát rozkrájíme na čtverce, obdélníky, trojúhelníky, tyčky, nebo z něj vykrájíme kroužky. Postup při výrobě rohlíčků a paštiček je uveden dále. U moučníků plněných před pečením umístíme na vhodné místo, obvykle do středu, náplň a okraje těsta stiskem uzavřeme. Kruhové jamky v paštičkách plníme po upečení a vychladnutí. Sladké moučníky, kromě paštiček, potřeme před vložením do trouby rozšlehaným  vajíčkem nebo oslazenou vodou, aby při pečení jejich povrch dostal zlatou barvu. Upečené vychladlé moučníky obvykle pocukrujeme moučkou s vůní vanilky. Slané moučníky, kromě paštiček, potřeme vajíčkem nebo vodou, posolíme a posypeme semínky. Při výrobě  sladkých i slaných  paštiček potřeme všechny čtverečky nebo kroužky těsta vajíčkem, na spodní  plnou část položíme část s vyříznutým kruhovým otvorem;  při pečení  se obě vrstvy spojí. Třetinové těsto je poměrně tučné, proto nemusíme plechy na pečení potírat tukem. Papír na pečení není rovněž nutný. Plech s pečivem vkládáme do vyhřáté trouby a pečeme při teplotě asi 180-200°C     20-30 minut. Doba pečení záleží na výšce pečiva a také na tom zda dáváme přednost pečivu více či méně upečenému. Vždy by však mělo mít po upečení na povrchu zlatavou barvu.   Ověřené druhy moučníků  (seřazeno na základě zkušeností podle časové náročnosti) Sladké moučníky: Obdélníčky nebo čtverečky s čokoládou Záviny se sladkou náplní, podobně jako při plnění taštiček, nebo plněné jablky Taštičky– trojúhelníčky nebo  obdélníčky s nádivkou povidlovou, makovou, ořechovou Rohlíčky se sladkou nádivkou  Paštičky se sladkou nádivkou, zdobené barevným ovocem, ořechy Slané moučníky Tyčinky  sypané solí a lněnými semínky, seznamem, mákem aj. Záviny se slanou náplní- podušenou zeleninou, mletým  masem Rohlíčky sypané solí a semínky Paštičky se slanou nádivkou zdobené zeleninou   Poznámky k moučníkům Slané posypané tyčinky Těsto rozválíme na plát 6 či více mm vysoký, potřeme rozšlehaným vajíčkem, posypeme solí a semínky, rozkrájíme  a upečeme. Obdélníčky nebo čtverečky s čokoládou Plát  těsta, 6 nebo více mm vysoký, rozkrájíme na obdélníčky nebo na čtverečky Do jejich středu  vmáčkneme nalámané nebo nakrájené kousky čokolády; chuťově je vhodnější hořká čokoláda. Potřeme, upečeme a případně pocukrujeme. Sladké a slané záviny Těsto rozválíme na plát a  rozkrájíme na pruhy. Pokud chceme získat úzký závin, vyhovuje šířka pruhů  6-8cm. Pro plnění sladkého závinu použijeme  makovou, ořechovou nebo hustou povidlovou náplň., pro plnění úzkého slaného závinu  srolovanou uzeninu se sýrem nebo párky. Pro přípravu širšího závinu plněného dušenou zeleninou nebo jablky vytvoříme  pruhy široké 15- 20cm.  Střední část pruhů posypeme strouhankou, u zeleninového závinu případně ovesnými vločkami a navrstvíme na ně  přiměřené množství náplně. Okraje úzkých i širších pruhů  zvedneme a pevně spojíme. Je možné okraje předem potřít bílkem a zajistit tak jejich pevnější spojení. Hotový závin před vložením do trouby potřeme rozšlehaným vajíčkem nebo oslazenou vodou. Slané záviny případně posypeme seznamem, lněným semenem aj. Upečený chladný závin  rozkrájíme. Zeleninovou náplň můžeme připravit z míchané zeleniny, špenátu aj. Např. na tuku podusíme jemně nakrájenou cibuli, přidáme  a osmahneme mouku, podlijeme mlékem nebo vývarem a za stálého míchání  povaříme na hustou kaši Přidáme  smetanový  nebo jemně nastrouhaný tučný sýr, pečlivě rozmícháme a vsypeme  zmrazenou nebo čerstvou směs drobně nakrájené zeleniny různých barev. Podle chuti osolíme, okořeníme, přidáme jemně nakrájené  zeleninové natě. Jablkovou náplň připravíme stejně jako u závinu z listového, taženého nebo jiného těsta. Taštičky se sladkou náplní Plát těsta rozkrájíme podle pravítka nebo jiného rovného nářadí na čtverečky  o straně  4- 6 cm, případně i větší; podle plánované velikosti jednotlivých kousků pečiva. Nádivku umístíme  tak, abychom po jejím překrytí  vytvořili  tvar trojúhelníčku nebo obdélníčku. Okraje těsta pevně zmáčkneme. Rohlíčky Rohlíčky je možné vytvořit různým způsobem. Osvědčil se např. postup při kterém těsto rozdělíme na tolik dílů, aby se   z vytvořených bochánků mohly rozválet kruhy  20-30 cm v průměru. Průměr kruhu volíme podle plánované velikosti rohlíčků. Kruh rozdělíme postupně na  poloviny,  čtvrtin a osminy. Jiné možnosti výroby rohlíčků: a) plát těsta rozkrájíme na trojúhelníky, b) z těsta  připravíme válečky, které  rozkrájíme na stejně velké dílky, vytvoříme  z nich kuličky, kuličky  rozválíme  na oválky a srolujeme. U sladkých rohlíčků  dáme na jednotlivé díly asi 1cm od horního okraje proužek husté nádivky nebo je potřeme máslem a posypeme kakaem, rozemletými ořechy, skořicí aj. Potom těsto svineme, konec  přitiskneme a nakonec vytvarujeme  rohlíčky. Potřít je můžeme  buď před nebo po vytvarování. U slaných rohlíčků svineme díly těsta bez další úpravy, potřeme, posolíme, posypeme mákem nebo jinými semínky a vytvarujeme do tvaru rohlíčku. Mističky, košíčky zvané také paštičky Plát těsta rozkrájíme buď na čtverečky nebo vykrájíme kroužky. Do poloviny  vykrojíme kruhovou formičkou otvor. Pokud chceme mít mističku hlubší, vykrojíme kroužky do dvou třetin z nich. Vykrojené malé kroužky můžeme  potřít a  posypat.  Získáme tak z „odpadu“ drobné pečivo. Plné čtverečky nebo kroužky potřeme buď celé nebo na obvodu rozšlehaným vajíčkem. Tvary s  otvorem  na ně položíme; na povrchu případně také potřeme. Po upečení  jamku vyplníme sladkým nebo slaným krémem a ozdobíme. Sladké paštičky můžeme plnit např.čokoládovým, vanilkovým, ořechovým aj. krémem a ozdobit např. kousky kandovaného ovoce, ořechů, lentilkami. Pro rychlou spotřebu můžeme jako ozdobu použít čerstvé drobné barevné ovoce nebo kousky ovoce. Slané paštičky plníme např. sýrovou pěnou, připravenou z másla, krémového sýra a jemně nastrouhaného plísňového nebo jiného, chuťově výrazného sýra. Krém můžeme také připravit z másla nebo krémového sýra a žloutků, podle chuti osolit, přidat jemně nakrájenou pažitku, vhodné koření aj. Slané paštičky zdobíme nejčastěji kousky barevné zeleniny, kousky natí aj.  

Rostliny pro naše zdraví

4.04.2014 Text připravený pro zájemce o problematiku léčivých rostlin z řad účastníků university      3. věku a center aktivizačních programů  jako podklad pro diskusi  a výměnu zkušeností s využíváním přírodních léčivých látek.   Fytoterapie Fytoterapie znamená využití rostlin  k léčení lidí, případně i živočichů Využívání léčivých účinků rostlin je dáno především obsahem léčivě působících látek. Je tak staré jako lidstvo samo. Bylo (a  do jisté míry je i v současnosti) specifické pro oblasti lišící se  přírodními podmínkami, stupněm vývoje společnosti, náboženstvím a tradicemi. Léčivé rostliny a léčitelství jsou součástí pohádek, lidových písní a pořekadel i poesie. Léčivé rostliny jsou také námětem různých uměleckých výtvorů. V současnosti jsou léčivě působící látky v rostlinách  předmětem výzkumu hlavně v oblasti medicíny, případně kosmetiky. V širším pojetí můžeme za součást fytoterapie považovat i pozitívní působení činnosti s rostlinami na člověka. Fytoterapie může být proto součástí ergoterapie, tj. léčení činností, zaměstnáváním (v anglicky mluvících zemích se místo ergoterapie používá označení  occupation therapy- léčba zaměstnáváním). Rostliny na většinu lidí působí pozitivně i svou barevností a vůní a mohou být proto využívány i v psychoterapii, koloroterapii a aromaterapii. Existuje i dendroterapie- léčivé působení stromů na většinu lidí. Využívají se části stromů obsahující léčivé  a výživné látky, stromy pomáhají léčit  deprese a úzkostné stavy, posilují mentální funkce (např. listy jinanu dvoulaločného) a ovlivňují naše vnitřní pocity, Léčba pomocí léčivých látek obsažených v rostlinách se využívá v humanní (lidské) i veterinární medicíně. Jedná se o velmi široké spektrum látek s různým účinkem, různým způsobem využívaných a aplikovaných. Fytoterapeutické účinky mají především látky obsažné v léčivých  rostlinách. Účinné látky však obsahují i další skupiny pěstovaných rostlin a mnoho rostlin volně rostoucích, Z pěstovaných rostlin se jedná především o zeleninu a ovocné rostliny. Léčivé účinky mají i některé houby, např. hlíva ústřičná.   Rostliny s léčivými účinky K rostlinám využitelným jako zdroj látek působících preventivně i léčebně na naše zdraví patří  vlastní léčivé rostliny i rostliny řazené do jiných pěstitelských skupin. Především zelenina a různé druhy koření jsou zdrojem ochranných i léčebně působících látek jako jsou vitaminy, silice, fytoncidy adal. Ze zeleniny bývají mezi léčivé rostliny řazeny např. artyčoky, černá brukev, česnek, fazol obecný, fenykl obecný, křen selský. Z kořeninových rostlin se využívá např. badyán (sušené souplodí badyáníku pravého), listy bazalky pravé, listy nebo nať dobromysli obecné, hřebíček (sušená nerozvitá poupata hřebíčkovce kořenného), plody kmínu kořenného, listy nebo nať koriandru setého, libečku lékařského, majoránky zahradní, saturejky zahradní, tymiánu obecného aj.. Léčivé účinky mají listy některých ovocných rostlin- jahodníku, maliníku, ostružiníku adal. Z domácích rostlin jsou velmi ceněné plody borůvek, brusinek, v posledních létech plody rakytníku řešetlákového.Léčivé účinky mají také   plody některých tropických rostlin. Např. anona ostnitá obsahuje údajně látky likvidující rakovinné buňky. Listy i zelená dužnatá část  oplodí ořešáku královského obsahují hlavně třísloviny. V semenech lnu setého, patřícího mezi přadné rostliny a olejniny, jsou slizovité látky. Jako léčivé se využívají i některé okrasné rostliny. Např. v čerstvých semenech, listech i květech lichořeřišnice větší patřící do rodu Tropeolum je glykosid glukotropeolin působící bakteriostaticky, tedy jako rostlinné antibiotikum. Známý a široce používaný je měsíček lékařský, v jehož květenství jsou silice a hořčiny. Také jeden druh pivoňky má přímo druhový název lékařská, i když  její léčebné účinky nejsou spolehlivě prozkoumány. Léčivé účinky mají i některé pokojové rostliny, z často pěstovaných např. aloe pravá. Léčivě působící látky obsahují i některé rostliny, které na zahradě považujeme  za obtížné plevele, jako je kopřiva dvoudomá, pýr plazivý, různé druhy rdesna aj.    Léčivé rostliny  Co řadíme k léčivým rostlinám Léčivé rostliny ( dále LR) tvoří pestrou, velmi početnou skupinu- od hub po kvetoucí rostliny, od drobných rostlin po mohutné stromy; tedy rostliny nižší i vyšší, byliny i dřeviny. Zahrnují stovky druhů patřících do různých druhů, rodů a čeledí. Uvádí se, že v Evropě roste asi 1000 druhů LR, u nás několik set. Některé druhy LR se k nám dovážejí z Číny a z dalších asijských zemí. V medicíně se v současnosti využívá kolem 150 druhů LR. V lidovém léčitelství se jich dříve používal větší počet i množství, nyní jich využíváme několik desítek. Počet využívaných rostlin s léčivými účinky se dále rozšiřuje. Společným znakem LR je obsah látek používaných v humánní (lidské) i veterinární medicíně. Usušená část rostliny obsahující tyto látky se nazývá droga. Zajímavé jsou zprávy o schopnosti volně žijících živočichů využívat léčivé účinky rostlin.   Účinné látky v léčivých rostlinách K základním léčivě působícím látkám obsaženým v různých částech LR patří  alkaloidy, fytoncidy, glykosidy, hořčiny, saponiny, silice, slizy, třísloviny. Dále mohou léčivě  působit enzymy, minerální látky, vitaminy, organické kyseliny, rostlinná barviva, tuky, glukokininy s účinky podobnými inzulínu (např. ve fazolových luscích bez semen), látky ovlivňující vylučování pohlavních hormonů nebo působící na nervový systém- povzbudivě i tlumivě. V rostlinách jsou obsaženy látky ovlivňující mnohé choroby. Působí antiskleroticky, protizánětlivě, tlumí průjem nebo se jimi léčí zácpa, ovlivňují funkce různých orgánů Některé látky, především alkaloidy a glykosidy jsou jedovaté nebo jinak zdravotně rizikové a LR, které je obsahují, patří pouze do rukou odborníků. Rizikové jsou i rostliny obsahující halucinogenně působící látky, u nás především konopí indické. Jejich řazení k LR je sporné, např. využívání konopí v medicíně je předmětem oficiálních jednání. Je tedy nutné konstatovat, že do domácí lékárničky patří jen ty LR, které obsahují nerizikové  základní účinné látky, především silice, hořčiny  třísloviny a jsou v lékárnách volně prodejné. O využití dalších LR a látek z nich získaných rozhodují odborníci v oblasti medicíny.   Jak se léčivé rostliny získávají a kde se s nimi můžeme setkat V minulosti převládal sběr LR v přírodě. V současnosti, především z důvodu zajištění hygienické nezávadnosti drogy, převládá u nás i v dalších zemích jejich pěstování za stanovených podmínek na polích. V malém měřítku se však LR  pěstovaly i dříve a  byly častou součástí klášterních zahrad. Také na venkovských zahradách nechyběla máta, meduňka a další léčivky. Dnes jsou sbírky LR zastoupeny v každé botanické zahradě, v univerzitních zahradách především. Záhony s léčivými rostlinami jsou v mnoha zámeckých zahradách.   Co, kdy a kde se sbírá U léčivých rostlin se sbírají listy, nať (t.j. listy  se stonky), květy a květenství, semena a plody, pupeny, kůra, kořeny a další podzemní části. Vhodná doba sběru  se řídí obsahem účinných látek ve sbírané části rostliny. Pro sběr LR nejsou vhodné některé lokality, např. v okolí komunikací, skládky a oblasti s vysokým spadem škodlivých látek z ovzduší. Sběr je zakázán v chráněných přírodních oblastech.   Využití léčivých rostlin Poměrně vzácně se části LR, hlavně listy a nať, využívají v čerstvém stavu, většinou se  konzervují sušením. Sušené i čerstvé LR se užívají k přípravě  nálevu (dříve se využívalo označení zápar), odvaru a macerátu. Z léčivých rostlin se získávají extrakty (zpravidla lihové), připravuje se  tinktura, sirupy, masti, V podobě jednodruhových nebo vícedruhových  materiálů slouží sušené LR v domácím léčení především k přípravě čajů. Nálevy, odvary a ředěné extrakty (např. ze šalvěje lékařské) slouží jako kloktadlo, používají se k omývání nemocných částí těla, jako přísada do koupele, k přípravě obkladů. Větší část LR se zpracovává ve farmaceutickém průmyslu pro výrobu léků. Mnoho účinných látek obsažených v LR se po zjištění jejich chemického složení  podařilo syntetizovat. nebo zjistit princip jejich účinnosti a vyrobit synteticky látky s obdobným použitím. Klasickým příkladem je běžně používaný lék acylpyrin a další léky s podobnou účinností, obsahující deriváty kyseliny acetylsalycilové. Ta byla zjištěna jako účinná látka proti horečce a projevům nachlazení; je obsažena v kůře vrby bílé. Z botanického názvu vrby- Salix,  bylo vytvořeno jméno uvedené kyseliny. Podobně v názvu mnoha dalších léků objevíme vědecké jméno rostlin, ze kterých byl lék vyroben nebo účinná látka podle přírodního“vzoru“ vytvořena. Drogy (suché části LR obsahující účinné látky) mají různé použití podle druhu účinných látek, jejich kombinace a případně spolupůsobení dalších samostatně neúčinných ( balastních) látek. Spektrum jejich účinku je velmi široké a postihuje většinu současných chorob.    Skupiny léčivých rostlin Podle účinku se drogy zařazují do těchto skupin: -           proti pocení a naopak vyvolávající pocení -           s účinkem na srdce, na nervy -           působící antiskleroticky, snižující krevní tlak -           usnadňující odkašlávání -           ovlivňující funkci žaludku a střev, účinné proti nadýmání -           působící protiprůjmově a naopak projímavě -           podporující vylučování žluči nebo moči -            užívané jako pomocné látky při cukrovce a při ženských chorobách.  Ve středu zájmu jsou LR obsahující látky proti zhoubnému bujení. Zajímavou skupinou LR rostoucích většinou v oblastech Dálného východu jsou tzv. rostlinné adaptogeny, označované také jako rostlinné harmonisátory nebo tonizující rostliny. Přispívají k vytvoření souladu mezi duševní a tělesnou činností, zlepšující soustředění, výkonnost i odolnost organizmu (podrobnosti uvádí Valíček, 2007). Z šíře účinků LR je patrné, že pro úspěšné užití většiny z nich je nezbytná lékařská diagnóza a návrh vhodného dávkování i aplikace.   Příklady situací kdy si můžeme  naordinovat sami léčení pomocí LR ( Burešová, 1995): -          prevence rozvoje choroby při nachlazení- pijeme  pro vypocení teplý nálev z květů lípy nebo černého bezu; -          pro léčení kašle je vhodný teplý nálev z květů divizny a podbělu, z listů jitrocele, natě šalvěje, který pijme během dne; -          při nechutenství a pro zlepšení trávení pijeme nálev z nati pelyňku, zeměžluče, máty peprné; -          pro lepší usínání je vhodný nálev z meduňky.    Bezpečnost a hygiena při činnostech a využívání léčivých rostlin   Rizika spojená s léčivými rostlinami Některé léčivé rostliny, především ty, které obsahují  alkaloidy a glykosidy, jsou pro člověka  nebezpečné.  Látka, která je v malém množství v rukou odborníka lékem, může být ve větším množství,  v rukou  laika téměř vždy, jedem. V přehledu jsou uvedeny  LR běžně rostoucí v ČR a skupiny látek, případně konkrétní látky, které obsahují. Všechny jedovaté  rostliny jsou nebezpečné pro domácí léčení..  Zdravotně rizikové mohou být i některé rostliny vyvolávající u citlivých lidí alergické reakce při styku s pokožkou nebo při vdechnutí pylu. Do této skupiny patří z LR např. kopřiva dvoudomá, prvosenka jarní, routa vonná, vlaštovičník větší. Při styku s nimi je proto potřeba mít na rukou ochranné rukavice. Prudkým alergenem je pyl pelyňku černobýlu, který roste zvláště na místech s neudržovanou vegetací. Při pobytu venku, pokud trpíme pylovými alergiemi, je nutno sledovat co právě kvete  a podle toho se chovat.    Příklady jedovatých LR běžně rostoucích v ČR a látek, které obsahují: Blín černý- alkaloidy ( hyosciamin, skopolamin) Bolehlav plamatý- alkaloidy ( koniin aj.) Durman obecný- alkaloidy ( atropin, hyosciamin) Hlaváček jarní- glykosidy Konvalinka vonná- glykosidy Náprstník vlnatý a červený- glykosidy Oměj šalamounek-  alkaloidy (akonitin) Ocún jesenní- alkaloidy ( kolchicin) Rulík zlomocný- alkaloidy ( atropin, hyosciamin) Vlaštovičník větší -  alkaloidy ( uvádí se 14 druhů) Vraní oko čtyřlisté- saponiny    Základní informace o amatérském pěstování léčivých rostlin Léčivé rostliny můžeme pěstovat na zahradě z přímého výsevu na stanoviště- především jednoleté druhy, z víceletých např. jitrocel kopinatý. Dalším způsobem pěstování, podobně jako u zeleniny, je předpěstování sazenic. Víceleté druhy se často rozmnožují dělením trsů. Záhony s léčivými rostlinami mohou mít, zvlášť při nedostatku místa, tvar kopule se spirálovitě uspořádanou výsadbou rostlin, doplněnou kameny. Údržba je náročnější, záhon ale plní i funkci dekorativní. Osázení takového záhonu je nutné pečlivě zvážit s ohledem na světové strany, zastínění, potřebu údržby aj. Léčivé rostliny můžeme také kombinovat s okrasnými rostlinami. Další variantou pěstování drobnějších léčivých rostlin je výsadba do truhlíků nebo vertikálně uspořádaných nádob podobně jako při pěstování okrasných rostlin. Některé rostliny, využitelné jako koření i léčivé rostliny, např. bazalku, tymián, je možné pěstovat i v interiéru. Zpravidla však obsahují méně účinných látek; jejich tvorba souvisí se slunečním zářením.   Slovník pojmů souvisejících  s léčivými rostlinami Adaptogeny rostlinné. Rostliny, které obsahují látky s povzbudivými účinky na lidský organismus, zvyšují jeho obranyschopnost. Účinnost zajišťují látky různého chemického složení, které nejsou toxické ani návykové. Většina  z nich je součástí květeny Dálného východu, známý je např. ženšen pravý. Z rostlin rostoucích u nás mezi ně patří např. rakytník řešetlákový, jehož plody jsou bohaté na  vitaminy A,C, dále obsahují  organické kyseliny a glykosid quercin. Adaptogeny se také označují jako rostlinné harmonisátory nebo tonizující rostliny ( podrobnosti uvádí Valíček, 2007). Alkaloidy.  Dusíkaté látky, vesměs se silným účinkem na organismus, i v malém množství jedovaté. Jsou  často obsaženy v rostlinách z čeledi mákovité (mák setý, vlaštovičník větší, zemědým lékařský), lilkovité  (blín černý, durman  panenská okurka, rulík zlomocný), pryskyřníkovité ( oměj šalamounek), liliovité ( ocún jesenní). Jsou také ve sklerociích houby paličkovice nachová- v námelu. Antihydratika. Látky působící proti pocení. Nepoužívají se proto při horečce, protože při ní je vypocení prospěšné. Obsahuje je např. šalvěj lékařská, kozlík lékařský. Diaforetika. Látky vyvolávající pocení, obsažené např. v květech lípy srdčité i velkokvěté, v květech a plodech bezu černého, v kůře vrby bílé aj. Diuretika. Podporují vylučování moči. Účinné látky jsou přítomny v lichořeřišnici větší, mědvědici lékařské a dalších rostlinách. Expektorancia. Látky usnadňující odkašlávání. Jsou přítomné v rostlinách vhodných k domácí léčbě, např. jitrocel kopinatý, proskurník lékařský, divizna velkokvětá. Extrakty  jsou zahuštěné výtažky z drogy obsahující léčivé látky. K extrakci se používá často líh. Známý je např. lihový výtažek šalvěje lékařské zvaný Florsalmin. Rozpouštědlem může být i voda,  glycerol aj. Lihový extrakt bývá označován jako tinktura, Fytobalneologie. Bylinné koupele do kterých jsou přidávány léčivé přísady z rostlin. Byla součástí lidového lékařství, má význam i v současnosti. Mechanický a termický účinek koupele zvyšuje působení látek, které působí profylakticky i dráždivě na pokožku, její prokrvení. Chemické působení je poměrně složité. Fytoncidy. Chemicky nejednotná skupina látek s antibakteriálními účinky. Primárně působí jako ochranné látky pro rostliny, bývají označovány jako antibiotika vyšších rostlin. Působí však ochranně i hojivě také na člověka. Připisuje se jim hojivý účinek, kterým se např. vyznačuje šťáva z listů jitrocele kopinatého, ochranný a hojivý účinek látek kopřivy, hořčice, česneku, cibule, křenu, lichořeřišnice, černého rybízu adal. LR. Gemmoterapie. Léčba pomocí látek získaných z pupenů rostlin, hlavně dřevin. Tradičně se využívaly pupeny borovice lesní pro přípravu léku usnadňujících vykašlávání hlenu, pupeny se sedativními účinky se dávaly do koupele. Výtažek z pupenů břízy je součástí březové vody, používané ve vlasové kosmetice. V současnosti je využití pupenů dřevin poměrně aktuální. Glukokininy. Látky působící podpůrně při léčbě cukrovky. Jsou obsaženy např. ve fazolu obecném. Glykosidy  Esterové deriváty sacharidů s různým chemickým složením a také s různou působností. V LR jsou např. glykosidy kyanovodíkové, antrachinonové, hořčičné, flavonové.  Některé  jsou jedovaté, např. glykosidy v náprstnících a v hlaváčku jarním( jsou součástí léků při onemocnění srdce). Další působí projímavě, protihorečnatě apod. Hořčiny.  Nejedovaté bezdusíkaté látky hořké chuti. Povzbuzují chuť k jídlu. Obsahuje je např. zeměžluč. Glykosidní hořčiny (absinthin, anabsinthin) jsou obsaženy v pelyňku pravém. Kardiotonika. Látky s účinkem na srdce využívané hlavně pro výrobu léků. Léčivé rostliny, které je obsahují se nesmí  používat v domácí léčbě. Patří k nim např. hlaváček jarní, náprstníky, čemeřice černá, hlohy. S výjimkou hlohu jsou všechny jedovaté. Macerát je výluh získaný zalitím drogy studenou nebo vlažnou vodou, Louhování trvá několik hodin. Nálev se získá zalitím drogy vroucí vodou. Po 5-15 minutách se nálev scedí. Je to častý způsob přípravy čaje z léčivých bylin. Návod na přípravu nálevu s doporučenou dobou louhování a množstvím vody na určité množství drogy se uvádí obvykle na obalu bylin. Odvar se připravuje zpravidla tak, že se  droga vaří 10- 15 minut ve vodě, dále se ponechá v přikryté nádobě stát a poté se scedí. Využívá  se většinou u drogy připravené z kořenů, kůry, sušených plodů obsahujících léčivé látky, které se nemění varem. Saponiny.  Jsou to rostlinná pěnidla, mají schopnost rozpouštět hlen, povzbuzují pocení a mají močopudné vlastnosti. Je-li jich v krvi větší množství, rozrušují červené krvinky. Jsou obsaženy v mydlici lékařské, v lékořici adal. LR.  Saponiny v semenech jírovce maďalu          (koňský kaštan) snižují křehkost cévních stěn a používají se proto při léčení zánětů žil jako součást mastí. Silice. Dříve byly označován jako éterické oleje. Jsou směsí těkavých, zpravidla vonných látek velmi rozmanitého složení, nejčastější jsou terpeny a jejich sloučeniny. Mají pravděpodobně pro rostliny funkci ochrannou a podobně se uplatňují i u člověka. Jsou obsaženy zvláště v rostlinách z čeledi hluchavkovitých, růžovitých, mrkvovitých, vavřínovitých, konkrétně v různých druzích koření a rostlin aromatických. Patří nejen mezi LR, ale jsou využívány v gastronomii, kosmetice. Všechny působí desinfekčně. Protože jsou těkavé, musí se opatrně sušit ve stínu. Jejich obsah je závislý na podmínkách pěstování, např. při pěstování v interiéru, ve stínu nebo při deštivém počasí jejich obsah klesá. Sirupy s léčivými účinky  jsou koncentrované roztoky cukru obsahující šťávu nebo extrakt získaný z léčivých rostlin  (plodů, listů aj.) Slizové látky jsou glycidy, které ve vodě silně bobtnají, jsou viskózní, a proto mohou působit léčebně při zácpě. Pokrývají a chrání sliznici, snižují dráždivý účinek různých látek, především v zažívacím traktu. Slizy obsahují olejnatá semena lnu setého, dále proskurník topolovka, sléz lesní. Používají se jako projímadla a součást léčby ústních, hrtanových a žaludečních chorob. Třísloviny. Bezdusíkaté vysokomolekulární látky rozmanitého fyziologického působení. Chemicky jsou třísloviny deriváty fenolkarbonových kyselin, rozpustné ve vodě a v lihu, svíravé chuti. Svůj název dostaly podle použití v koželužství;  používaly se k vydělávání- tříslení,  kůží. Jako součást LR mají význam proto, že  napomáhají zastavit krvácení, působí protizánětlivě. Jsou obsaženy v mladé kůře dubu, v listech a zelené části oplodí ořešáku královského, v nati řepíku lékařského, v listech borůvky aj.    Použité informační zdroje: BENEŠOVÁ, K. seznamujeme se s léčivými rostlinami. Chaloupky: březen, 1995. DYTRTOVÁ, R. a VODÁKOVÁ, J. Praktické činnosti I. Praha: UK-PedF, 1999. ISBN 80-86039-89-7. DYTRTOVÁ, R. a kol. Praktické činnosti. Pěstitelství pro 6.-9. ročník základních škol. Praha: Fortuna, 2006,  2. upravené vydání. ISBN 80-7168-857-6 KORBELÁŘ, J. a ENDRYS, Z. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1981. 6. vydání. VALÍČEK, P.Rostliny pro zdravý život. Start, 2007. ISBN 978-80-86231-40-2 VODÁKOVÁ, J.  a kol. Pěstitelské práce. Praha: SPN, 1990. ISBN 80-04-23976-5. VODÁKOVÁ, J. Léčivé rostliny. Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ (3. aktualizace). Raabe, 2008. ISSN1802-4513. http://lecive-rostliny.cz       http://www.byliny.wz.cz/odkaz.4.html. Publikací s tématikou léčivých rostlin je v současné době k disposici značné množství. Dobrým zdrojem informací je také internet.  Všechny uváděné  informace však  nevycházejí  vždy z údajů ověřených vědecky nebo dlouholetou praxí. Některé účinné látky mohou také ovlivňovat působení  používaných léků. Je proto vhodné prodiskutovat lékařem vhodnost využívání léčivých rostlin, především při perorálním (ústy) podávání.

Bydlíme s rostlinami - Pokojové rostliny v paneláku

2.04.2014 Poznámky k pěstování rostlin v bytech v panelových a jiných činžovních domech Pro pěstování pokojových rostlin je potřeba zajistit stejné faktory růstu a vývoje jako pro ostatní rostliny schopné samostatné existence (autotrofní rostliny), tj. světlo, teplo, vodu, vzduch a živiny. Při výběru vhodných rostlin pro konkrétní interiér bereme v úvahu hlavně jejich nároky na světlo a teplo. Vzduch vyhovující pro bydlení lidí vyhovuje i rostlinám. Zásobování vodou a živinami je plně „v našich rukách“. Vždy je nutné jednotlivé podmínky sladit. Např. při nedostatku světla  v zimě omezit zálivku a přihnojování nebo nehnojit vůbec. Pro úspěšné pěstování všech pokojových rostlin je důležitý výběr vhodných druhů rostlin pro určité stanoviště a způsobů pěstování. Zvolíme tradiční pěstováni rostlin v nádobách ve vhodném substrátu, hydroponické pěstování, případně použijeme některý způsob méně běžný.Vždy bychom měli vycházet ze znalosti nároků rostlin na uvedené faktory, které jsou dány hlavně podmínkami jejich přirozených stanovišť, tj. podmínkami „Země odkud přicházejí“. Zásadní požadavky rostlin jsou dány dědičně  (geneticky). U jednotlivých druhů a odrůd však existuje větší či menší šíře variability, která umožňuje přizpůsobení se rostlin daným podmínkám. Např. kaktusům přizpůsobeným životu na poušti vyhovuje i v současnosti v našem panelovém bytě lehký písčitý substrát a světlé stanoviště. Postačí jim málo vody, protože mají zásobu vody ve svých orgánech, hlavně ve stoncích a listech a nadměrnou zálivkou bychom je mohli zničit. Uvedený text a doporučení jsou pokusem ukázat k čemu bychom měli přihlédnout při výběru rostlin pro své byty, aby splnily naše očekávání. Sortiment nabízených  rostlin se díky šlechtění velice proměňuje, rozšiřuje. Záleží také na tom zda chceme jen doplnit interiér zelení nebo vytvářet pomocí rostlin jeho originální doplňky. Proto  vždy platná doporučení nelze uvést. V tom je i kouzlo práce s živými organizmy, ke kterým pokojové rostliny patří. Pěstování rostlin na balkonech a na terasách má svá specifika. Proto uvedené poznámky pro ně platí  jen částečně.   Úvahy nad výběrem rostlin pro náš byt, jejich umístěním a způsobem pěstování   Rostliny by pro nás měly být zdrojem potěšení, vyhovovat našim představám o zkrášlení interiéru bytu a zlepšovat mikroklima obytných místností. Měli bychom proto vzít v úvahu např.: -          kolik času můžeme a chceme ošetřování rostlin věnovat; -          jak zajistíme nezbytné ošetření rostlin při delším pobytu mimo byt; -          velikost prostoru, který máme k disposici a styl ve kterém je byt zařízen; Uvážíme např., jestli nám nebudou rostliny překážet při otevírání oken, úklidu, manipulaci s různými předměty, případně zda jsme ochotni určité problémy „tolerovat“. -          plánované umístění rostlin; Bereme v úvahu, zda umístíme rostliny např. v ložnici, kde zpravidla v zimě udržujeme nižší teplotu    nebo v obývacím pokoji s vyšší teplotou; Jiné rostliny jsou. vhodné pro pěstování na parapetu okna  a jiné na trvale zastíněném místě v rohu místnosti. Na vnitřním okenním  parapetu, pokud jsme si ho nechali namontovat, se obvykle pěstují drobnější sukulentní rostliny, v zastíněném místě v rohu místnosti  rostliny stínomilné. -   exposici bytu nebo jednotlivých místností ke světovým stranám a mnoho dalších      okolností ovlivňujících intenzitu světla na určitých stanovištích, kolísání teploty aj.,      Např.v přízemních a  dalších bytech stíněných po většinu dne  protějšími domy nebo hlubší lodžií a v místnostech orientovaných k severu, je nutné rostliny náročnější na světlo umisťovat poblíž oken. Rozdílné světelné podmínky mají i rostliny umístěné v různé výšce nad podlahou. Naopak  v místnostech silně světelně exponovaných můžeme podle potřeby oslunění zmírnit pomocí žaluzií. -          možnost letnění rostlin na balkoně či terase pokud je to pro ně vhodné, případně        zimování rostlin, které při nedostatku světla lépe prospívají v chladném prostoru; Vhodné je např. letnění u některých citrusovitých  rostlin. V panelových domech nemáme okna s meziokenními prostorami a většinou nelze z bezpečnostních či jiných důvodů umisťovat rostliny na chodbě. Existuje více doporučení jak situaci řešit např. u sukulentů, pro které je vhodná  nižší teplota v zimě, u bramboříků aj. -          kdo s námi bydlí, kdo k nám chodí často na návštěvu Např. některé rostliny jsou nebezpečné pro malé děti a pro lidi s různým postižením (potíže s viděním, s orientací v prostoru aj.) Jedovaté jsou např. pryšce- rizikové je „hadí mléko“, které z nich po poranění vytéká. Šťáva z některých rostlin, např. z difenbachie, vyvolává kožní problémy u většiny lidí. Pyl a případně silná vůně kvetoucích rostlin  může vyvolat u citlivých lidí alergické problémy. Nejsou také vždy vhodné rostliny s trny aj. Výběr rostlin  a jejich umístění ovlivňují i domácí zvířata  volně se pohybující v bytě.   Příklady funkcí rostlin pěstovaných v interiéru   Pokojové i další rostliny mohou  v bytech v činžovních i rodinných domech  plnit řadu funkcí. Hlavní je pro většinu z nás úprava a zkrášlení  obytného prostoru. Významná je i úprava mikroklimatu, především zvýšení relativní vlhkosti vzduchu v obytných místnostech. V bytech vytápěných  ústředním topením se v zimě pohybuje relativní vlhkost vzduchu kolem 40%. Odpařováním vody ze substrátů, ve kterých rostliny pěstujeme a z rostlin, se zvyšuje vlhkost ovzduší. Zlepšují se tak podmínky pro naše dýchání. Je k tomu však třeba přihlédnout při zálivce, případně rosení rostlin náročnějších na vláhu. Pokojové rostliny mohou také plnit funkci „čističky vzduchu“. Zachycují např. některé plyny uvolňované z nábytku, textilií, použitých čistících prostředků aj. nevhodné pro člověka. Pro některé dospělé osoby, zvláště seniory, je péče o pokojové rostliny i prostředkem kondiční ergoterapie  (terapie činností, vyplňující prázdný čas, odvádějící od chmurných myšlenek) a sociálního kontaktu s jinými lidmi s podobnými zájmy. Existuje řada svazů, zájmových sdružení a klubů, ve kterých se setkávají lidé různého stáří, vzdělání a sociálního postavení, které spojuje společný zájem např. o určitou skupinu pokojových rostlin (Bonsai klub, citrusáři, pěstitelé masožravých rostlin aj.) S rostlinami můžeme také různě experimentovat, zkoušet co a jak je pro podmínky, které máme k disposici, vhodné, případně ještě použitelné. Při experimentování však musíme být připraveni na možný neúspěch. Jde vlastně o hru, svoje pokusy můžeme fotografovat, vyvozovat z nich závěry, které obohacují naše znalosti. Při zakořeňování stonkových řízků několika druhů pokojových rostlin ve vodě, jsem zakořeněnné stonkové řízky  drobnolistého fikusu (Ficus benjamini) a dalších rostlin  ponechala „na zkoušku“  v keramických nebo skleněných  nádobách s vodou poblíž okna. Podle potřeby  jsem vodu vyměňovala,  doplňovala, přidávala velmi malé množství živin a rostliny se kupodivu udržely více roků „při životě“. Tento způsob pěstování rostlin  však nelze obecně doporučit, jedná se o určitou formu hydroponie a pozitivní výsledek může být dán souhrou více okolností. Pěstování pokojových rostlin je možné spojit i s aranžováním rostlin a s výtvarnými činnostmi, pokud máme o tyto oblasti zájem. Zajímavé je např. vytváření pohádkových krajinek ze sukulentů s použitím keramických objektů pro tento účel vyráběných (např.hrad, skála). Vyzkoušela jsme také  kombinaci obrazů s vhodnými rostlinami v jejich blízkosti. V Praze byly opakovaně výstavy Mgr. Jaroslava Honce s tématikou pohádkových krajinek ze sukulentů, např. ve skleníku  Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK. Informace o tomto  způsobu pěstování je možné najít na adrese  http://wwwsukulent.cz Při výběru, umístění  a uspořádání rostlin ve skupinách můžeme také přihlédnout k tomu kde obvykle sedíme, relaxujeme a vytvořit si  z pěstovaných rostlin „živé obrazy“. Budeme je mít  po usednutí (nebo ulehnutí) ve svém zorném poli. Obraz z živých pokojových rostlin můžeme doplnit řezanými rostlinami ve váze nebo i nevadnoucími květy z textilních materiálů, z papíru a různých přírodních materiálů. Kombinace živých a umělých květin se dříve považovala za projev nevkusu, v současnosti se toto řešení neposuzuje negativně. Po zvážení všech důležitých okolností a dosavadních zkušeností se rozhodneme  které způsoby pěstování použijeme, zda budeme pokračovat s dosavadním sortimentem rostlin a způsobem pěstování nebo je změníme, upravíme.   Příklady pokojových rostlin vhodných pro různé podmínky a způsoby pěstování v interiéru bytů v domech na sídlištích   Uvedeno je jen několik druhů; pro svoje byty si podle zkušeností vytvoříme vlastní přehled, který doplňujeme, obměňujeme. Rostliny do stinných teplých prostor Tenura (Sansevieria trifasciata ), filodendron (Philodendron erubescens); do značných rozměrů dorůstají dracény ( Dracena fragrans, D. deremensis). Rostliny do stinných chladných prostor Kapradiny, kořenokvětka ( Aspidistra elatior). Rostliny na přímé sluneční světlo: Kaktusy a většina sukulentů ( druhy z rodu Agave, Aloe, Crassula, Echeveria adal.). Rostliny do světlých teplých prostor: Šeflera ( Schefflera arboricola) a mnoho dalších rostlin. Popínavé a převislé rostliny Břečťan ( Hedera helix), voskovka (Hoya carnosa), potos (Scindapsus aureus). Pro popínavé rostliny je možné využít drátěné, vhodně tvarované podpěry, např. kulovitého tvaru, válce vytvořené z pletiva, fixované plastovou tyčí a naplněné nebo obalené mechem aj. Rostliny pro hydroponické pěstování a pro pěstování v samozavlažovacích nádobách Pro oba způsoby pěstování se dá využít většina rostlin, musíme však vzít v úvahu jejich nároky na  zásobování vodou, utváření kořenového systému aj. Rostliny vhodné pro pěstovaní ve skupinách Pro pěstování ve skupinách vybíráme obvykle rostliny s podobnými nároky na světlo, teplo. Pokud jsou vysázeny jednotlivé rostliny samostatně v nádobách, můžeme zálivku a zásobování živinami upravit podle jejich nároků, rostliny případně podle potřeb přemísťovat. Rostliny s poupaty, rozkvétající a kvetoucí, pěstované samostatně nebo ve skupinách,  není vhodné přemisťovat; poupata či květy zpravidla opadají.   Způsoby pěstování pokojových rostlin- tradiční i méně běžné   Tradičnímu pěstování pokojových rostlin je věnována jen malá část textu, kapitola je zaměřena hlavně na méně běžné způsoby pěstování. Pěstování rostlin v pevných substrátech v nádobách- jednotlivě nebo ve skupinách Jedná se o tradiční způsob pěstování v květináčích, miskách a truhlících z různých materiálů odolných vodě, ze kterých se do pěstebního substrátu neuvolňují látky škodlivé pro rostliny. Dlouhodobě používané  jsou nádoby keramické, desítky let se používají plastové nádoby, pro některé rostliny, např. orchideje, se používají i nádoby skleněné. Pro usnadnění péče o zásobování vodou jsou použitelné samozavlažovací nádoby. Velikost a tvar nádoby volíme podle velikosti a typu kořenového systému, substrát hlavně podle „požadavků“ rostliny. Doporučené nádoby a substráty (zeminy) pro jednotlivé rostliny a skupiny rostlin s podobnými požadavky na podmínky růstu, jsou uvedeny ve všech informačních zdrojích- tištěných i elektronických. Při zařazování rostlin v nádobách do skupin, vybíráme nádoby tak, aby nejen vyhovovaly rostlinám, ale aby také ve skupině působily esteticky  svou barvou, tvarem. Tento požadavek se často řeší vkládáním květináčů do vhodných obalů. Pokud vysazujeme více druhů rostlin do jedné větší nádoby, kombinujeme buď rostliny s podobnými nároky nebo rostliny vysadíme do nádob jednotlivě a umístíme je podle výšky a šířky rostlin.  Pro sjednocení zasypeme nádoby např. granulemi keramzitu. Vždy je nutné vzít v úvahu rychlost růstu a průběžnou péči tomu přizpůsobit. Uvádí se, a zkušenosti to potvrzují, že pěstování rostlin  ve skupinách, při zajištění dostatečného prostoru, je pro řadu rostlin výhodné. Jedná se hlavně o rostliny rostoucí i v přírodě  v různých společenstvích. Upravuje se mikroklima, především vlhkost vzduchu v jejich blízkosti. Při vytváření skupin bereme v úvahu  výšku rostlin a potřebu prostoru pro dobrý růst Při umístění skupin také uvážíme odkud se budeme na ně převážně dívat, zda pozadí tvoří stěna, nábytek nebo jsou pohledově přístupné z více stran. Dodržujeme podobné zásady jako při aranžování řezaných rostlin.   Méně běžné způsoby pěstování Velmi zajímavé je pěstování rostlin přizpůsobených stavbou svých orgánů specifickým podmínkám  stanovišť, na kterých proběhl jejich fylogenetický (kmenový) vývoj. Jedná se především o sukulenty, o vodní a bažinné rostliny, o popínavé a převislé rostliny, epifyty a masožravé rostliny. Pěstování sukulentů nebo popínavých a převislých rostlin je v bytových podmínkách běžné Pěstování  epifytů a  masožravých rostlin však je i v současnosti záležitostí poměrně úzké skupiny pěstitelů. K méně běžným způsobům pěstování, použitelným v podmínkách našich bytů, patří dále např. pěstování rostlin v komponovaných skupinách,  kombinování rostlin s kameny  nebo dokonce pěstování  rostlin na kamenech, pěstování tzv. živých kamenů, vytváření scenerií z rostlin a různých přírodnin, pěstování  bonsají, epifytických rostlin, pěstování rostlin ve skleněných nádobách. Poměrně známé a často využívané  je hydroponické pěstování rostlin. Ve sklenících, v některých provozovnách, případně i v bytech se využívá také aeroponický způsob pěstování. Kořeny rostlin jsou protaženy otvory v nádobách, např.  truhlících a fixovány.  Do prostoru s kořeny se rozprašuje ve vzduchu rozptýlená voda a živné roztoky. Předpokládá se využití této metody pěstování rostlin i při vesmírných letech. Zajímavým, v interiéru zatím méně využívaným způsobem pěstování, je pěstování květin a bylinek ve vertikálních minizahradách (http://www.mini-garden.com) Pro uvedené způsoby pěstování nejsou však všechny rostliny stejně vhodné. Poměrně široce použitelné je vytváření skupin rostlin s podobnými nároky a hydroponické pěstování  rostlin. Pro pěstování na kamenech a v kombinaci s kameny jsou vhodné především sukulenty (tento způsob pěstování, označovaný saikea se do Evropy dostal z Číny, Japonska, podobně jako pěstování bonsají). Pro pěstování ve skleněných nádobách se hodí pomalu rostoucí druhy rostlin.   Pěstování bonsají Bonsaj znamená strom v misce. Pěstování dřevin- stromků nebo keříků v omezeném prostoru pochází z Číny, odkud se přes Japonsko dostalo do Evropy. V Japonsku jsou speciální školy pro přípravu pěstitelů bonsají. U nás i v dalších státech jsou kluby a spolky sdružující zájemce o tento způsob pěstování (Bonsai- klub aj.). Je to poměrně náročný způsob pěstování zahrnující kromě běžné péče především tvarování rostlin vyvazováním, řezem, zaštipováním. Pro úspěšné pěstování bonsají jsou potřebné znalosti z botaniky, abychom odhadli kde co upravit, odříznout, tvarovat. Důležitá je i schopnost pěstitele si zapamatovat (nebo vést podrobnou dokumentaci) jaké byly důsledky určitého provedeného zásahu. Bonsaje se upravují tak, aby se podobaly dřevinám v přírodě, např. stromu rostoucímu šikmo na skále, stromu rostoucímu rovně vzhůru, vlajkovému stromu. Jednotlivé styly pěstování mají  svá jména v japonštině. Pravé bonsaje jsou výsledkem mnohaleté péče, v interiéru lze pěstovat celoročně jen některé z nich. Pro vytvoření bytových bonsají ( Indoor bonsaje) můžeme použít i různé zajímavě a nepravidelně rostlé mladé pokojové dřeviny, které dalším cíleným pěstováním tvarujeme. Např.opakovaným přesazením drobnolistého fikusu (Ficus benjamini) do mělké misky, odhalením části kořenů a tvarováním koruny jsme získali stromek podobný stromům u vodních toků. Pro takto vzniklé bonsaje můžeme dodatečně najít jméno podle toho čemu se podobají. V  domácnostech pěstujeme častěji tzv. nepravé bonsaje, které lze vytvořit relativně snadno z vhodných sukulentů, především z různých druhů tlustic (Crassula portulacea, C. arborescens aj.)  Pokud začneme s pěstováním sukulentní bonsaje vysazením řízku, je doba potřebná pro vypěstování pěkného exempláře několik roků. Stromkovité rostliny bývají často doplněny drobnými sukulenty vytvářejícími barevně zajímavý podrost.   Pěstování epifytických rostlin Epifyt je životní forma rostliny, která se přizpůsobila životu na větvích a kmenech dřevin. Ve volné přírodě žijí hlavně v místech, kde se hromadí organické zbytky a vzniká humus, tedy v úžlabí větví. Některé epifytické rostliny mají kořeny usnadňující přichycení na opěru. Vzdušné kořeny  přijímají část  vody  z ovzduší. Nikdy však neprorůstají do cévních svazků dřevin, na kterých rostou, nejsou to paraziti.  Ve sklenících se epifytické rostliny často pěstují na epifytních kmenech, v interiérech bytů v epifytních vitrínách. Růžicovité epifyty bez kořenů (např. Tillandsia ionantha ) je možné lepit na různé podložky i na kameny, převisle rostoucí rostliny (např. Tillandsia usneoides ) zavěšovat volně do prostoru. Vždy je však nutné zajistit přívod vody, nejčastěji rosením vodou bez minerálních látek. Epifytní typy rostlin se vyvinuly u bromeliovitých rostlin, kapraďorostů, epifytní jsou četné orchideje a dokonce některé kaktusy. Povrch většiny epifytů je pokryt odstávajícími hygroskopickými šupinami (mohou přijímat vodu z ovzduší), takže se jeví jako šedivé. Po orosení se zpravidla šupiny přitisknou k povrchu rostliny a rostlina „zezelená“- prosvítá zelená barva chlorofylu.  Z více než dvacetiletých zkušeností s pěstováním epifytů v bytě v panelovém domě  mohu vyvodit některá doporučení: -          pokud si koupíme epifytickou rostlinu v zimě, musíme při transportu zabránit jejímu prochladnutí, jedná se o většinou o tropické rostliny; -          po přenesení do bytu se pokusíme vytvořit rostlině srovnatelné podmínky jaké měla dříve, aby neutrpěla šok; platí to především pro rostliny zakoupené ve sklenících nebo na výstavách, kam byly ze skleníků přeneseny (platí to i pro další rostliny); -          péči  přizpůsobíme podmínkám, které máme k disposici. Pokud můžeme vytvořit pokojový skleníček nebo vitrínu, je péče usnadněna. Pro drobné epifyty se osvědčilo využití skleněné kulovité nádoby, kterou lze bez problému postavit na nábytek. Při delší nepřítomnosti v bytě můžeme po orosení rostlin otvor nádoby překrýt skleněnou miskou a zabránit tak úniku vodní páry. Pokud umístíme rostlinu volně v interiéru, je nutné zajistit vlhkost mikroklimatu v jejím okolí; k rosení používáme důsledně destilovanou vodu, aby minerální látky nepřekryly průduchy. Při delší nepřítomnosti můžeme zavěšenou rostlinu umístit do igelitového pytle, orosit, uzavřít a zavěsit na vybrané místo. -          epifyty můžeme umisťovat na vhodnou větev nebo na kus dřeva. Osvědčily se „hlavy“z vinné révy nebo dřevo z černého bezu; použít můžeme i kus silné kůry. Další možností je upevnění rostlin na kameny. Zajímavou variantou je vytváření „živých obrazů“ tvořených kombinací různých dřev, případně kamenů a epifytů; -          umístění pokojových epifytů by mělo odpovídat podmínkám v jejich přirozeném prostředí, tj. ne ve stínu, ale ani na prudkém slunci, protože většina z nich roste na stromech a větvích v tropickém a subtropickém pralese.   Pěstování pokojových rostlin ve skleněných nádobách Rostliny lze pěstovat v různých nádobách, buď přímo k tomu vyrobených, nebo dodatečně adaptovaných, např. v kulovitých vázách a různých dózách, ve velkých pohárech, akváriích, pokojových skleníčcích a v různých vitrínách, ale i v lahvích od okurek nebo v demižonech. Pěstovat v nich můžeme buď rostliny vodní a bažinné  nebo suchozemské rostliny s různými nároky na vnější faktory růstu a vývoje. Pěstební nádoby jsou buď uzavřené nebo otevřené. Pěstování suchozemských rostlin v uzavřených  skleněných nádobách Jedním z méně běžných způsobů pěstování vybraných pokojových rostlin přijímajících vodu hlavně  kořeny, který jsme před více léty  vyzkoušeli, je pěstování rostlin v uzavřených skleněných nádobách. Výběr vhodných rostlin je však poměrně malý a výsledky různé. Přesto použitý postup  bude dále uveden pro případné zájemce o tuto problematiku. Pro pěstování rostlin v uzavřených nádobách jsou vhodné zakrslé a pomalu rostoucí pokojové rostliny, kterým vyhovuje vyšší vzdušná vlhkost. Pokud kombinujeme více druhů rostlin, měly by mít podobné nároky na podmínky růstu. Pro začínající pěstitele  jsou vhodné nádoby s větším otvorem, kterým můžeme  s rostlinami, v případě potřeby, snadno manipulovat. Otvor uzavřeme skleněným uzávěrem. Pěstování rostlin v uzavřených nádobách je možné proto, že se v nich vytvoří uzavřený systém- vlastně jakési napodobení života na Zemi. Oxid uhličitý uvolňovaný při dýchání spotřebují rostliny obsahující chlorofyl při fotosyntetické asimilaci, při které se uvolňuje kyslík k dýchání nutný. Zpočátku je potřeba dodávat rostlinám opatrně vodu rosením a sledovat její koloběh mezi substrátem, ve kterém jsou rostliny vysazeny, rostlinami a vzduchem. Terreristicky (v půdě, v zemi) rostoucí rostliny přijímají vodu kořeny ze substrátu, při transpiraci ji uvolňují do ovzduší ve formě vodní páry. Vysrážená vodní pára stéká po stěnách nádob zpět do substrátu. Část přebytečné vody některé rostliny vytlačují gutací- to signalizuje nadměrnou vlhkost substrátu. Větráním nebo zálivkou (rosením) je možné upravit množství vody v celém systému. Pokud je prostředí  pro rostliny nadměrně vlhké, mohou kořeny i další části rostlin zahnívat, množí se různé mikroorganizmy. Při nedostatku vody rostliny vadnou. Všechny použité materiály- substrát, drenážní materiál na dno nádoby (oblázky, keramzit aj.) je nutné před použitím sterilizovat teplem. Zahnívající části rostlin musíme neprodleně odstraňovat, případně celý obsah nádoby vyjmout, rozložit, upravit, co je možné sterilizovat a nádobu znovu osázet. Pěstování suchozemských rostlin v otevřených nádobách a na vegetačních kamenech V otevřených nádobách můžeme ve vhodném substrátu nebo na vegetačních kamenech pěstovat řadu pomalu rostoucích  rostlin. Dobré zkušenosti jsme získali se sukulenty i s růžicovitě rostoucími epifyty pěstovanými v kulovitých skleněných nádobách. Při pěstování epifytů v kombinaci s rostlinami na kamenech, můžeme na dno nádob umístit nádobku s vodou, do které zasahuje knot přivádějící vodu k rostlinám pěstovaným na kamenech. Pokud pěstujeme  pokojové rostliny v substrátu, použijeme substrát vyhovující pěstovaným rostlinám, např. s větším podílem písku pro sukulenty. Umístění nádob volíme v závislosti na pěstovaných rostlinách nebo naopak pro stanoviště, na které chceme nádobu umístit, vybereme vhodné rostliny. Na zastíněná stanoviště to jsou  např. drobné kapradiny. Nádoby s rostlinami, kterým vadí vyschnutí, můžeme - např. při vícedenní nepřítomnosti,  zakrýt skleněnou miskou. Pro rosení rostlin je nejvhodnější destilovaná voda stejně jako u epifytů. Zabráníme usazování minerálních látek, přítomných v různém množství ve vodě z kohoutku, na rostlinách, kamenech i na stěnách nádoby. Pěstování rostlin na vegetačních kamenech je vhodné především pro pěstování venkovních bonsají a sukulentů, je ho však jako zajímavost možné použít i pro pěstování pokojových sukulentů a bromeliovitých rostlin. Vegetační kameny jsou zpravidla ploché zajímavě tvarované kameny z měkčí horniny, např. z pískovce. Vyvrtají se do nich svislé otvory, kterými se protáhnou knoty používané k samozavlažování. Knoty  zavedeme např.do keramických nádob s vodou nebo živným roztokem, na kterých jsou kameny umístěny. Otvory prorůstají i kořeny, takže se jedná o určitou variantu hydroponie. Vyzkoušeli jsme s dobrými výsledky např. pěstování aeonií (Aeonium hawortii) na porézním kameni přivezeném od moře, ke kterému byla přiváděna voda z nádobky ukryté mezi dalšími kameny. Méně běžné způsoby pěstování jsou dobrou příležitostí k experimentování a hledání informací. Pěstování „živých kamenů“ Zajímavé, méně běžné, je pěstování tzv. živých kamenů, označovaných také „kvetoucí kameny“. Jedná se o sukulentní rostliny, které svým vzhledem připomínají drobné kameny. Většina z nich patří do dvou botanických rodů- Lithops a Conophytum. Název Lithops je vytvořen z řeckých slov lithos- kámen a apsis;  znamená „podobný kameni“. Nároky na světlo a vodu jsou podobné jako u většiny sukulentů, tj.  světlé stanoviště, omezená zálivka- zvláště v zimním období. Vyhovuje teplota v rozmezí 15-25° C, substrát podobný jako pro kaktusy, tj. s vyšším podílem hrubého písku, hnojení jen vyjímečně, přesazování pouze v případě, že je pěstební nádoba zcela rostlinami zaplněna. Množí se převážně semeny  (http://celysvet.cz/zive kameny.php a další údaje dostupné  na internetu).   Pěstování pokojových rostlin v paludariích a akváriích Před několika desítkami let se objevily práce doporučující pěstování rostlin v paludariích (paludarium lze přeložit jako pokojová bažina). Považovali jsme to za nadějný způsob pěstování masožravých a některých bahenních rostlin. Ukázalo se však, že je to způsob pěstování spojený s mnoha problémy. Pěstování vodních rostlin v interiéru bytů zůstalo spojeno hlavně s akvaristikou.   Informační zdroje Snadným zdrojem informací je internet. Při hlubším zájmu o problematiku výběru a pěstování rostlin v interiéru využijeme knižní publikace, spolehlivé časopisy, možnost konzultací s odborníky na výstavách a při přednáškách. Zdrojem informací mohou být i pořady v rozhlasu a televizi. Pro článek byly použity informace z mnoha zdrojů získaných v průběhu víceletého pěstování pokojových rostlin i vlastní zkušenosti.

Bezplatná právní poradna pro seniory

18.03.2014 Do rukou se mi dostala informace o nově otevřené bezplatné právní poradně pro seniory,  kteří se potýkají s problémy v oblasti dluhů a exekucí. A vzhledem k tomu, že kvalitních  a bezplatných poraden není nikdy dost a navíc se jedná o životní situaci v níž se jakékoliv  otálení nevyplácí, rozhodla jsem se informaci předat i návštěvníkům těchto internetových  stránek.    Senioři bohužel patří do skupiny, která je bývá ohrožena dluhovou pastí a exekucí ať vlastní  nebo ze strany svých blízkých. Řešení nebývá jednoduché a celý proces je jak odborně tak  psychicky velmi zatěžující. Základní pravidlo je však pro všechny z nás stejné – nečekat,  problém nezametat pod koberec a ihned řešit.   Uvedenou bezplatnou právní poradnu provozuje nevládní organizace Iuridicum Remedium,  viz odkaz na internetové stránky, a je otevřena každý pátek pro osoby starší 50 let z celé  ČR. Poradnu najdete na adrese Pplk. Sochora 40, Praha 7. Poradna dále nabízí i advokátní  zastoupení ve vybraných případech.    Do poradny se lze objednat na čísle 776 703 170 (ve všední den mezi 10 a 16 hodinou). Na  sjednanou schůzku je třeba donést všechny podklady a sepsaný průběh vzniku potíží, což  ušetří při jednání čas a advokátovi tak zbývá větší prostor pro optimálního řešení.    www.iure.org  

Dřeviny pro naše zdraví a pohodu

20.02.2014 Text o dřevinách navazuje na článek „Rostliny pro naše zdraví“, který byl publikován na stránkách www.senior8.cz a byl obsahem přednášky pro návštěvníky Centra aktivizačních programů Mazurská. Další texty, který si vám dovolím představit, budou tematicky navazovat. V textu jsou použity některé pojmy, především názvy účinných látek (éterické oleje, flavonoidy, glykosidy aj.) vymezené ve Slovníku, který je součástí uvedeného článku.   Dřeviny, jejich  význam, dendrologie a dendroterapie, dřeviny ve městech Význam dřevin Význam dřevin je mnohostranný. Především významně ovlivňují  klimatické podmínky jednotlivých oblastí a díky fotosyntéze jsou nenahraditelným zdrojem využitelné energie. Důležité místo mělo a má dřevo jako materiál využívaný ve stavitelství, v nábytkářském průmyslu, ale i při výrobě užitkových a ozdobných předmětů.  Plody, semena, listy ale i kůra a další části dřevin se využívají  také v gastronomii. Kromě ovoce poskytují  potraviny využívané jako koření (skořice, hřebíček, vanilka aj.) nebo povzbudivé potraviny. Koření a povzbudivé potraviny se získávají většinou z exotických dřevin. K povzbudivým potravinám, označovaným dříve (do roku 1996) jako povzbudivé pochutiny patří hlavně káva, čaj, kakao. Dřeviny, zvláště stromy, mají své místo i ve výtvarném umění. Bývaly např. častým námětem obrazů impresionistů. Významným soudobým českým umělcem, který se stromům věnuje, je Martin Patřičný. Výstavy jeho výtvorů, pořady v televizi  a publikační činnost  mohou zájemce o tuto oblast velmi obohatit. Krásná a zajímavá je např. kniha Dřevo krásných stromů, vydaná v nakladatelství Grada; 3. přepracované vydání je z roku 2005. Dřeviny jsou důležitou součástí přírodních materiálů pro zájmové činnosti dětí, dospělých lidí i seniorů. Samorosty, letorosty, proutí, listy, plody nebo jejich části jsou poměrně snadno dostupné a ekonomicky nezátěžové materiály využitelné pro různé činnosti. Proutí se např .tradičně využívá pro pletení pomlázek a košíků v jarním období, z listů se na podzim vytváří květiny, z  větviček neopadavých dřevin věnečky, které věšíme na dveře v období adventu atd. Vylisované listy a květy můžeme použít při vytváření obrázků a koláží. Z plodů, které lze propíchnout nebo snadno navrtat, můžeme zhotovit korále, ozdobné řetězy . Toto téma by si zasloužilo samostatný článek, který může být zařazen podle zájmu návštěvníků CAPu. Využívání přírodních materiálů, ke kterým materiály získané ze  dřevin patří, je věnována řada publikací,  zajímavé informace jsou uvedeny na internetu. Při získávání materiálů ze dřevin je nezbytné dodržovat zásady šetrného chování k přírodě a respektovat pravidla související s ochranou přírody. Využíváme proto např. materiál po průklestu a tvarování dřevin, zbytky po zpracování dřeva (včetně pilin, kůry), opadané listí a plody, sbíráme samorosty apod.   Dendrologie Dendrologie je nauka o dřevinách, v užším slova smyslu o stromech (řecky strom- dendron a logie- nauka). Souvisí s botanikou, chemií, fyzikou a dalšími obory. Je věnována jak  pěstování dřevin, jejich šlechtění a ochraně proti chorobám a škůdcům, tak i  jejich využití a zpracování. Souvisí úzce se zahradní architekturou aj.   Dendroterapie Využití dřevin pro léčebné účely se označuje dendroterapie. Její součástí je především využití léčivých látek obsažených v různých částech dřevin pro léčení lidí i živočichů. Pozitivní působení dřevin, zvláště stromů, na člověka je však  mnohem širší. Uvádí se např.„nabíjení“ člověka, který věří v moc stromů, jejich energií. Tzv. intuitivní dendroterapie se projevuje např. nošením kaštanů, žaludů i dalších plodů a semen dřevin v kapse či v kabelce, dlouhou historii má využívaní  ozdob vytvořených z plodů, listů a dalších částí dřevin pro výzdobou bytů. Zkušeností i výzkumná šetření dokládají pozitivní působení pohledu člověka na zeleň dřevin, většinu lidí okouzluje pohled na kvetoucí stromy, jejich vůně  aj. Zkušenosti, názory účastníků klubových posezení  mohou být  zajímavým námětem diskuse.   Dřeviny ve městech Ve městech  plní dřeviny  řadu významných funkcí. K hlavním funkcím patří: -         snižování teploty vzduchu -         zachycování slunečního záření -         zvyšování vlhkosti vzduchu -         snižování prašnosti -         snižování hlučnosti -         vylučování biologicky aktivních látek -         estetické funkce -         členění a ohraničení prostoru Podrobnosti jsou uvedeny např. v článku Význam dřevin ve městech- Nadace partnerství (http:/old.nadacepartnerstvi.cz/p-13567&exp=male277)   Dřeviny obsahující léčivé látky Léčivé  látky, možná rizika Léčivé látky přítomné ve dřevinách se využívají k léčení různých chorob přímo nebo po zpracování ve farmaceutickém průmyslu, dále v kosmetice i v gastronomii. Pro získání léčivých látek se sbírají pupeny, květy, plody, listy, kůra, méně často kořeny. Připravují se z nich hlavně nálevy, odvary, extrakty. Jsou součástí tinktur a mastí. Některé běžné dřeviny však obsahují látky, které mohou působil sice léčivě, ale také vyvolávat zdravotní problémy, např. dráždit kůži. K rizikovým látkám patří hlavně glykosidy,  saponiny a třísloviny. Z běžných dřevin je obsahují např. akát, břečťan, ruj vlasatá. Proto je vhodné na uvedené  i na další dřeviny, pokud je neznáme, nesahat nebo použít ochranné rukavice. Zajímavé je , že akát má jedovaté všechny části rostliny kromě květů. Akátový med je proto vhodný pro konzumaci. Je to jeden z mnoha příkladů „moudrosti“ přírody. Dřevin obsahujících léčivé látky je velký počet.. Patří k nim listnaté i jehličnaté dřeviny. Mnohé z nich  rostou u nás v přírodě, v parcích a v botanických zahradách. Některé se pěstují  jako ovocné dřeviny, stromy nebo keře.V dalším textu je uvedena charakteristika tuctu  dřevin se kterými se můžeme setkat na území Prahy 8. Léčivé účinky však mají látky obsažené v mnoha dalších dřevinách, které rostou v okolí našich bytů. Jejich výběr pro poznávání bude upraven podle zájmu návštěvníku CAPu. Např. jinan dvoulaločný je vysázen v Kobylisích u zastávky autobusů jedoucích do Bohnic -102, 144, 177, 200. Keře rakytníku řešetlákového najdeme u konečné zastávky autobusu 200 (Sídliště Bohnice), nízké stromy arónie rostou několik metrů pod další zastávkou- Zhořelecká. Zajímavou činností  by mohlo být „zmapování“výskytu dřevin v místě kde bydlíme, pozorování  jejich  vývojových ( fenologických) fází a tím k získání hlubšího vztahu k našemu bydlišti a k přírodě vůbec. Velký počet „léčivých“ dřevin roste v klimaticky odlišných podmínkách, především v subtropických a tropických oblastech.   Charakteristika vybraných dřevin Dřeviny jsou uspořádány podle abecedy, nikoliv podle významu. Bude uveden používaný název, údaje o tom co a kdy se sbírá, využití a hlavní látky s léčivými účinky, které jsou v nich zastoupeny. Aronie, český botanický název je temnoplodec, často se používá název černý jeřáb Sbírají se hlavně plody, kterými jsou drobné malvice podobné plodům jeřábu. Jsou tmavé až černé. Sbírají se v plné zralosti, od konce léta až do pozdního podzimu. Méně často se sbírají v létě listy. Mezi léčivé látky, které aronie obsahuje, patří vitaminy- C, provitamin A (beta karoten), dále antokyany, flavonoidy a další látky dosud neidentifikované. Využívají se čerstvé i sušené plody. Z čerstvých se vyrábí šťáva, marmeláda, kompot. Sušené plody i listy jsou součástí čajových směsí. Mezi účinky léčivých látek aronie  se uvádí např. harmonizace štítné žlázy, protizánětlivé i žlučopudné účinky, podpora vylučování nežádoucích látek z těla a tím využití  při léčení revmatismu, snižování krevního tlaku, obsahu cholesterolu v krvi, tlumení problémů spojených s menopauzou žen, ovlivňování pružnosti a propustnosti cévních stěn a příznivé ovlivňování léčby křečových žil a hemeroidů.   Bez černý Sbírají se květy, většinou celá květenství na začátku  nebo v plném květu Plody se sbírají plně vyzrálé. Mezi léčivé látky patří flavonoidy, sliz, silice, třísloviny, vitamin C a v plodech hlavně vitaminy ze skupiny B. Využívají se květenství pro přípravu sirupu, limonády nebo se suší a jsou součástí čajových směsí. Květenství se využívá i v gastronomii; obaluje se v těstíčku a smaží,  pokrm se označuje kosmatice. Vůně (spíše pach) květů odpuzuje hmyz, takže se bez vysazoval v blízkosti  domů. Z plodů se připravuje šťáva, sirup, marmeláda. K léčivým účinkům květů patří potopudné a močopudné účinky. Květy a hlavně plody působí příznivě na cévy, plody se používají k léčení zánětu nervů, šťávou se barví vína s léčivými účinky aj.   Bříza bělokorá Kromě břízy bělokoré se pěstují i další druhy, zdrojem léčivých látek je hlavně tento druh. Sbírají se listy v květnu a červnu. Březová voda  se získává z naříznutých kmenů počátkem jara. Tento  způsob získávání léčivých látek je ve většině zemí, včetně ČR, zakázán. Léčivě působící látky jsou hořčiny, silice, pryskyřice.V bílém pigmentu v kůře jsou látky působící  antiflogisticky, (protizánětlivě) jako nesteroidní antirevmatika. Využití. Léčivé účinky má nálev, používaný při zánětu močových cest, vodnatelnosti a pro výživu vlasů. Dále pozitivně působí při bolestech zad a kloubů.   Černý rybíz Sbírají se hlavně plody v létě, v plné zralosti. Méně obvyklý je sběr listů. Mezi léčivě působící látky patří vitamin C a další antioxydanty, flavonoidy  a éterické silice. Plody mají vysoký obsah draslíku. Využití. Černý rybíz se využívá pro  přípravu šťávy, kompotů, marmelády. Výrobky z něj působí močopudně a potopudně, mají baktericidní účinky a pozitivně ovlivňují látkovou výměnu. Posilují žaludek, působí proti kašli a nachlazení. Listy mají příjemné aroma, jsou součástí čajů.   Duby, hlavně zimní a letní Sbírá se kůra, především mladá kůra dubu letního, získávaná z mladých větví na začátku vegetace. Využívají se i žaludy (plody) a duběnky (hálky na listech ve kterých se vyvíjí žlabatka dubová). K léčivým látkám patří třísloviny, katechiny, kyselina ellagová aj. Využití dubové kůry. Léčivé látky působí svíravě, dubová kůra se proto používá  např. při průjmech a zánětech trávicího ústrojí. Připravuje se z ní odvar využívaný vnitřně i zevně.   Jinan dvoulaločný- Ginko biloba Sbírají se listy od jara do léta. Mezi léčivé látky patří terpeny, flavonoidy, vitamin C, karboxylové kyseliny. Droga se podává ve formě odvaru nebo tinktury. Odvar se připravuje krátkým povařením. Využívá se preventivně  proti náhlým mozkovým příhodám, otoku mozku a infarktu myokardu Dále působí proti poškození buněk vznikajícím při degenerativních chorobách spojených se stářím. Účinek proti Alzheimrově chorobě však potvrzen nebyl.   Jírovec maďal- nazývaný obvykle koňský kaštan Sbírají se hlavně  plody s  temně hnědými  semeny známými jako kaštany. Pravé kaštany, vhodné ke konzumaci, jsou však plody kaštanovníku pravého, který najdeme např. v botanické zahradě v Tróji. V našich oblastech dozrávají plody jírovce zpravidla od září do října. Využívá  se i kůra a zelené oplodí K léčivým látkám  patří triterpeny, souhrnně označované aescin. Dalšími účinnými látkami jsou flavonoidy. Využití léčivých látek. Aescin i další látky obsažené v jírovci  zvyšují žilní tonus, zlepšují průtok krve adal. Jsou proto součástí mastí, používaných např. k léčbě křečových žil a nočních křečí. V tabletách se aescin doporučuje  k léčení otoků po úrazech a po některých operacích.   Lípa malokvětá, označovaná také srdčitá a  lípa velkokvětá Sbírají se květy s listeny před plným rozkvětem, nejlépe ve slunných dnech mezi 14-16 hod.. Mezi léčivé látky  patří flavonoidy, silice, sliz, třísloviny, éterické oleje. Využití lipového květu. Tradičně se využívá, případně ve směsi s květy černého bezu, hluchavky aj., pro přípravu nálevu působícího potopudně i močopudně, antispmasmaticky (proti křečím), podporuje vylučování žluči, má sedativní (uklidňující) účinky. Využívá se  při onemocnění dýchacích cest, nachlazení, potížích s ledvinami a močovým měchýřem. Pomáhá  i při zažívacích potížích, snižuje nervové napětí. Lípy jsou českým národním stromem, významné jsou i jako zdroj nektaru pro včely. Lípový med má také léčivé účinky.   Ořešák královský, známý jako ořešák vlašský Využívají se i další druhy, hlavní je však ořešák královský.. Sbírají se zralé plody na podzim, méně často i listy. Pro přípravu likéru jsou vhodné nezralé plody. Mezi léčivé látky patří hlavně flavonoidy, vitaminy, terpeny, karbonové kyseliny. Využití léčivých látek není u ořešáků hlavní důvod jejich pěstování, byl však prokázán pozitivní vliv při cukrovce, žloutence, zánětu kůže a nehtů. Velmi významná je prevence syndromu X (geneticky podmíněná mentální retardace přenášená ženami, pro kterou jsou kromě mentálního postižení typické velké uši, protažený obličej, hrubé rysy). Hlavní je však využití  ořechů v gastronomii .   Rakytník řešetlákový Sbírají se zralé plody s olejovitou strukturou (5-10mm x 3-5mm), od srpna do září. Na keřích však plody vydrží dlouho do zimy. Mezi léčivé látky patří hlavně vitaminy a kyselina listová. Vitaminu C obsahují plody asi 10 x více než pomeranče; uvádí se, že tento termolabilní vitamin (ničí se vysokou teplotou) je přítomný  i v tepelně připravených výrobcích z rakytníku. Dále obsahuje vitaminy ze skupiny B, D, E a také K. Plody se využívají v medicíně, kosmetice a také v potravinářství. Vyrábí se z nich sirupy, kompoty, marmelády, džemy. V medicíně a v kosmetice se používá hlavně rakytníkový olej. Mezi oceňované účinky  patří léčba kožních onemocnění, sliznice, vředů, zažívacích potíží, regulace krevního oběhu. Rakytníkový olej má také baktericidní účinky.Využívá se i při gynekologických potížích, předpokládá se i pozitivní účinek při některých druzích rakoviny. Rakytník je rostlina dvoudomá, je proto nutno vysazovat jak samičí tak i samčí rostliny v poměru nejméně 6:1.Roste i na stanovištích pro jiné rostliny nevhodných, kořeny zpevňuje půdu, takže se využívá i  jako ochrana proti půdní erozi.   Růže šípková Sbírají  se zralé plody. Růže šípková je ovocná i léčivá rostlina. Léčivé účinky má hlavně vitamin C. Plody obsahují i další léčivě působící látky, např. triterpeny. Suché plody se využívají k přípravě čaje, který působí léčebně při chřipce,. Jsou součástí  čajových směsí používaných při chorobách průdušek. Z čerstvých plodů se připravuje  marmeláda, kompoty, domácí víno, likér.   Vrba bílá Sbírá se kůra, obvykle v březnu, kdy v ní proudí míza. Léčivé účinky má kyselina salycilová, kterou se před více léty podařilo vyrobit synteticky. Její název je odvozen z latinského názvu vrby- Salix. Využíval se vývar z  kůry vrby proti horečce a chorobám typu chřipka, nachlazení. Po zjištění chemického složení účinné látky a  její výrobě, se obdobně využívají léčiva obsahující synteticky vyrobené soli kyseliny salicylové. Jedná se o acylpyrin a další léčiva s podobnými účinky.   Použité informační zdroje: Byly použity hlavně údaje získané v elektronické databázi, převážně z Wikipedie.